A je to tu zase...

7. září 2014 v 10:17 | ~Enari
... jakmile se alespoň trošku z něčeho vyhrabu, hned je tu další věc, která mě srazí...

Nedávno musela jít matka do nemocnice s podezřením na třetí infarkt... teď se bojíme, aby se její stav nezhoršil.
Táta se poslední dobou čím dál víc opíjí a taky začal s hazardem... v podnapilém stavu má trochu násilnější sklony, což moje tvář už taky poznala...
Já nemohu najít práci, což je velký problém, protože jsme na tom přibližně tak, že jsme museli prodat rodinné šperky, abychom vystačili do další výplaty...

A pak přijdu na svůj blog a co nenajdu... potěšení mého života...
Mimochodem, odkazuje na TENTO článek...

Víte... ačkoli se tu moc neukazuji, jedním z mých mála potěšení jsou komentáře mých milovaných návštěvníků. Něco Vám řeknu - nelíbí se Vám tu? Tak sem nechoďte.

Včera mě můj přiopilí otec málem vyhodil z bytu jen proto, že jsem před ním bránila svou matku (která byla silně otřesena z toho co se následně událo a vypadalo to, že bude muset OPĚT do nemocnice).

A teď příjde ještě lepší část. Už od svých dvanácti let se chci zabít. Proč jsem to doteď neudělala? Kvůli matce. Miluju ji a udělám pro ní cokoli. A ačkoli mě bolí to říct... počkám a budu tu pro ní a usnadním jí život jak jen to půjde. A až tu nebude... pak se teprv zabiju.

Byly časy, kdybych se rozbrečela nad podobným komentářem jako byl ten, co jsem tu teď ukázala, ale teď už ne.

Jsem UNAVENÁ ze stupidních lidí, kteří stěžují ostatním život. Toho jsem si užila až až... takže prosím... klidně si v komentářích ulevte. Buďto to smažu nebo to nechám... ještě nevím... ale pokud si myslíte, že mi nějakým komentářem zkazíte den... sotva...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azzi Azzi | E-mail | 7. září 2014 v 11:12 | Reagovat

Enari já nevím co říct. Neměla jsem ani tušení jak špatné to je a nevím, jak moc ti pomůže, když napíšu, aby ses držela a že dle článků jsi skvělá, vtipná a talentovaná. Nechápu, jak někdo může takto bezdůvodně urážet. Tvůj strach o maminku chápu. Té mojí v červnu diagnostikovali rakovinu. Naštěstí je už naprosto v pořádku ale bylo to hodně nepříjemné zjištění  takže doufám že tvoje máma bude taky brzy v pořádku.
Tvůj blog znám chviličku a jak už jsem psala tvé články, povídky jsou skvělé.
Drž se, snaž se to vydržet. Vím že jsem jen osoba z internetu ale kdyby ti to pomohlo tak mi napiš na email a můžeme si popovídat.

2 AnnieHale AnnieHale | E-mail | 7. září 2014 v 17:34 | Reagovat

Oh crap, ten člověk musí být řádný idiot, takovýhle věci se nepíšou, nikdy, hlavně když nejsou pravdivý, protože já osobně vždy netrpělivě očekávam co vydáš :-) Drž se, člověk dokaže překonat ledacos :-) kdyz se budeš chtít vypsat, klidně napiš, vím že se neznáme..ale stejně sem píšu svůj mail, kdyby jsi chtěla..

3 Scudl007 Scudl007 | E-mail | 8. září 2014 v 15:25 | Reagovat

Vůbec toho pitomce neposlouchej! Jseš talentovaná a píšeš výborně. Je mi líto jaký to máš doma. Přeju tvé mamince at se brzo uzdraví :) Otci se v takových chvílích raději vyhýbej. Bohužel v těchto případech domluva nefunguje :( Pokud ti můžu nějak pomoct, at si chceš pokecat nebo ti opravdu nějak mohu pomoct, dej mi hned vědět! Můj email máš :) Držím pěsti at vše dobře dopadne :) I love you :* http://www.unexpressedthoughts.com/wp-content/uploads/2011/03/I-love-you.jpg

4 katka katka | 8. září 2014 v 16:44 | Reagovat

naprosto souhlasím si. úžasná, tvůj blog miluju a držím palce tobě i tvojí mamce

5 Enari Enari | 9. září 2014 v 19:37 | Reagovat

Děkuji Vám všem... vše už se tak trochu zlepšilo. Brzy přibudou nové články... a možná pár z Vás začnu otravovat na mailu XD
*hugs and kisses to all of you my hearties*

6 Wendy Wendy | 9. září 2014 v 22:00 | Reagovat

Chtěla jsem ti napsat komentář už když jsem si tohle četla poprvé, ale... neměla jsem sílu.
Lidé přede mnou tě utěšovali, ale to já prostě nedokážu. Máš těžký život, každý z nás ho nějakým způsobem má těžký a já chápu, že je tu potřeba své problémy vykřičet do světa v naději, že se to tak aspoň trochu zlepší a ono nakonec ano, i když nepatrně.
Svět je plný hoven.
Poprvý, když jsem četla odstavec s tím, že se chceš zabít, říkala jsem si, jak je to děsný, že je to slabost. Ale uběhlo 48 hodin a můj pohled na tohle se úplně změnil.
Představ si život, ve kterém zjistíš, že na do smrti budeš mít problém s chůzí. Pak jdeš na operaci. Pak začnou rehabilitace. Pak přijde škola a odejde ti jedna z nejlepších kamarádek. Pak zjistíš, že jsi z toho naprosto v prdeli, protože ses možná do té "kamarádky" zamilovala, ale ona je pryč a kolem sebe máš příliš homofobních přátel na to, aby ses s tím mohla někomu svěřit. A poté, co jí uvidíš u doktorky, zdrhneš před ní, hodinu probrečíš a přijedeš domů přijde tvůj táta do pokoje a řekne: "Proč máš na tom koleni tolik obvazů? Vždyť už je to měsíc!"
Chápu, proč se chceš zabít. Jediným důvodem, proč se tomu bráním já, je to, že když to teď vzdám, co by museli dělat jiní? Co by musela udělat sestra holky, která spáchala sebevraždu, jejich máma pije a otec je v prdeli?
Svět je na hovno. Život je na hovno.
Enari, přestaň přemýšlet nad sebevraždou. Věř mi, že vím, jak ti je, i když se to lepší, protože když se něco zlepší, furt je tu strach, že se to zase zhorší, ale... lidem na tobě záleží. Můžeš otevřeně říct, co si myslíš. Tvé mámy, tebe, tvého života... Je mi to líto, ale nedokážu to spravit. Nedokážu vyřešit svoje problémy, natož tvoje, ať bych si to přála sebevíc.
A lidi jako je tenhle? Každý má právo na svůj názor, ať už je sebehnusnější :) Podle všeho je to nějaký osmiletý kluk se silnou nenávistí k ženám, které dokázaly víc než on ;)

7 Naty Naty | E-mail | 17. září 2014 v 20:32 | Reagovat

Utěšovat neumím. Sice vím, že nemůžu moc radit, když toho moc o životě nevím když je mi teprve 17. Ale takhle hnusnej komentář může napsat jenom debil a naprostej ignorant a někdo kdo neumí ocenit co vlastně autorky pro nás čtenáře dělaj :). A s tvojí mamkou je mi to strašně líto. Doufám, že je ti líp. A neboj práci si najdeš určitě o ni někde škobrtneš. Jak jsem psala utěšovat neumím takže utěšovat nebudu. Ale kdyby si chtěla spáchat sebevraždu tak by český stránky přišly o skvělou blogerku. :'( Tvoje povídky jsou překrásný. :) Je sice pravda, že jsem komentář nikdy nenapsala, ale nikdy jsem nevěděla co mám psát. Teďka se za to stydím O:). Doufám, že se to brzy u tebe doma zlepší a ty budeš čerpat pozitivní energi z dobrý a povzbuzujících komentářů co tady budou přibývat. Držím palce za to aby si co nejdřív našla práci a za tvoji maminku aby se co nejdřív uzdravila. Hodně štěstí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama