The Devil Within You: Chapter Six (3/3) FINAL

7. února 2014 v 20:00 | ~Enari
Název:The Devil Within You
Díl: Chapter Six (3/3) FINAL
Přístupnost: MA/Explicit
Tags: smut, angst, depresivní, horor, humor
Pairing: Derek Hale/Stiles Stilinski, Peter Hale/Stiles Stilinski, další

KONEC
Reklamace nepřijímáme. Peníze nevrácíme.

Moc bych Vám všem chtěla poděkovat. Bylo to nádherných šest měsíců.
Zvlášť bych chtěla poděkovat Keigh za morální podporu a hlavně, že mě pod trestem smrti vůbec přinutila napsat tuhle povídku.
Také děkuji všem věrným čtenářům.
LoLo, Scudl007, B., Myrtle, luczaida, Catherine, zubejda, Platy, Venira, Hifi, Nade, jael, Ťula, ki:ta, S c a r s, Ilse, heartles, Chriss, Tercza, nel-ly, RubyClarie, Jana... pokud jsem Vás nejmenovala tak se omlouvám, ale Vás je tu tolik!
Všechny Vás miluji!
Nejsem s touto povídkou spokojena but fuck it... Here you go...





Scott se nějakým záhadným způsobem dostal za Stilese. Pokusil se vyčerpaného démona postavit na nohy dřív než se k nim Deucalion dostane. Protože podle šíleného pohledu, který ten stařec upíral na Stilese měl v plánu ho zabít minimálně čtyřikrát.

Peter se okamžitě postavil před chlapce na jejich ochranu a Derek ho rychle následoval i když na moment zaváhal, jakoby nevěděl jestli by měl nejdřív pomoci svému milenci, dostat ho co nejrychleji odsud nebo ho nechat tak jak je a jít po Deucalionovi. Jak se zdálo Peter věděl přesně co dělat a tak jeho synovec následoval jeho příkladu.

Vypadalo to, že ten sadista ani dvě alfy chránící zraněného člena své smečky nevidí. Peter s Derekem na něj varovně vrčeli, ale s jejich oponentem to ani nehlo. Namísto toho propaloval Stilese temným pohledem a Stiles by lhal, kdyby řekl, že ho to nechávalo chladným. Asi z něj byl pořádně cítit strach, protože Scott vedle něj potichu kňučel.

Jedno z dvojčat udělalo tu velkou chybu, že zaútočilo na Deucaliona, to druhé se přidalo o vteřinu později. Neměli proti němu nejmenší šanci, ale alespoň smečce koupili chvilku, než s jedním z nich Deucalion zlomil strom vejpůl a druhého narazil na zlomenou větev, kterám jím projela s nechutným praskavým zvukem.

Erica s Boydem se okamžitě přihnali k Jacksonovi a snažili se mu pomoct na nohy. Ten chudák se sotva dokázal postavit.

Isaac vypadal, že chce také vyrazit do útoku, ale váhal.

Peter využil příležitosti a rychle se ohlédl na dva chlapce za nimi.

"Běžte!"

Scott se okamžitě jal plnit příkaz a snad by i vyzvedl Stilese do náručí, ale chlapec ho odstrčil.

"Ne. Stejně se od něj nedostaneme a tohle je naše šance to s tím parchantem skončit."

Nemluvě o tom, že nehodlal opustit svou smečku.

Scott vypadal značně zoufale, ale nakonec si jen strčil Stilese za zády v marné naději, že ho bude schopen ochránit.

"Scotte!" zavrčel na něj Derek, ale nebylo mu to nic platné.

Zvuk praskajících kostí a přetrhávajících se šlach na sebe upoutal pozornost. Ztichlým lesem se nesl zvuk, při kterém běhal mráz po zádech.

Deucalion se před jejich očima začal měnit na cosi, co připomínalo černou masu svalstva s párem rudých očí. A ty oči neopustili Stilesovu postavu ani na vteřinu.

Mladík se zachvěl. Tohle monstrum už dávno nebylo vlkodlak.

Isaac vyrazil proti krčící se příšeře.

"Ne! Isaacu!"

"Počkej!"

Vykřikli jejich alfy, ale nebylo to nic platné. Aniž by dokončil transformaci, Deucalion mávnutím ruky odhodil mladíka s takovou lehkostí a nonšalancí, jakoby jen odháněl otravnou mouchu.

Stiles mohl jen nečinně stát a dívat se jak Ethan frakticky pomáhá svému bratrovi ze stromu, zatímco koutkem oka dohlíží na to monstrum. Ty nechutné mokré zvuky, které vydávalo maso uvolňující své sevření kolem větve, budou Stilese strašit pěkně dlouho.

Isaac už zase stál, díky bohu. Přidali se k němu i Erica s Isaacem, kteří už odtáhli Jacksona mimo okamžitý dosah. Dvojčata byla pěkně potlučená, ale definitivně vypadalo na to, že si chtějí Deucaliona podat.

S posledním uši drásajícím rupnutím nějaké kosti byla trasformace dokončena. Vlčí démon se nad nimi hrozivě tyčil z výšky necelých dvou a půl mentu. A pořád nespustil oči ze Stilese.

Peter na svého synovce hlasitě klapl čelistí na znamení útoku. Oba naráz společně s Isaacem a Ethanem vyrazili proti té příšeře. Boyd s Ericou o chvilku později v takovém rozestupu, že Deuvalion jen stšží mohl sledovat všechny najednou.

S Kali to bylo obtížnější, protože byla rychlá, ale Deucalion? Měl neuvěřitelnou sílu, ale byl pomalejší než jeho mrtvá partnerka. Něco co smečka plně využila ve svůj prospěch.

V prvních chvílích boje bylo však jasné, že nemají šanci. Rány, které svému oponentovi uštědřily se začaly hojit ještě dřív než stačily napáchat jakékoli škody.

Čím více ho zraňovali, tím zuřivěji Deucalion bojoval a tím rychleji se i hojil.

Neměli šanci.

Stiles jim tak chtěl pomoci, ale nemohl. Byl příliš vyčerpaný.

V jeden moment se vlčímu démonovi povedlo srazit Erica na kolena. Aiden se k ní vrhnul, snažil se jí uchránit vlastním tělem, ale už bylo pozdě.

Stiles se zatajeným dechem sledoval jak její bezvládné tělo letělo vzduchem několik metrů a dopadlo na trávu před ním. Ani si neuvědomil, že při pohledu na svou malou Catwoman vydává bolestné zvuky. Dívčiny vlasy byly slepené její vlastní krví a obličejí se nedal rozeznat. Byl je jedna velká otevřená rána.

Scott se k ní sesunul na kolena a vzal jí do náručí.

Kdyby jeden z nich vzhlédl, uviděl by nehezkou grimasu se kterou na ně Deucalion shlížel. Jakoby se jim vysmíval.

Boyd se rychle dostal z šoku, zuřivě vykřikl a vrhl se Deucalionovi rovnou po krku.

"Erico?" vzlykl Stiles. Ani si neivědomil, že pláče.

Scott se Stilesem se neobtěžovali vnímat bitvu, která se odehrávala pár metrů od nich. Místo toho se zaměřili na Ericu. Jemně s ní třásli, mluvili na ní, snažili se jí probudit. Scott z ní vysával jak moc bolesti jen šlo. Stiles se nemohl udržet, musel se jí neustále dotýkat tak jak byl od vlků ve smečce zvyklý. Snažil se jí poskytnout alespoň trochu útechy, ale bylo jasné, že je Erica nevnímá.

Děsivý řev rozzuřené bestie jimi všemi otřásl do morku kostí. Tahle věc nabyla z tohoto světa.

Jen okrajově slyšel výkřiky bolesti a ten zvuk ho podal do srdce. Vís slz teklo po jeho tvářích, když si konečně uvědomil, že tohle je asi ono. Takhle umřou.

Takhle mu umřou Derek a Peter.

Tak moc se na ně chtěl podívat. Jednou. Naposledy. Možná jim říct, že je miluje. Že je všechny moc miluje. Že jsou jeho rodina. Že je mu líto, jak od sebe odehnal Scotta. Že je mu to všechno moc líto. Že by udělal všechno na světě jen, aby byli naživu a šťastní.

Nepodíval se na ně. Nechtěl vidět jak to všechno končí.

Chtěl by se omluvit otci. Říct mu, že je to ten nejlepší tatínek na světě a že tam na druhé straně bude od něj pozdravovat maminku.

Nevěděl co ho donutilo vzhlédnout, ale vzplála v něm naděje když si uvědomil, že Ennis konečně dorazil. Trvalo mu to déle než se předpokládalo, ale důležité bylo, že byl tady.

S hrůzou si zároveň uvědomil, že celá smečka byla teď na zemi v jedné velké kaluži krve. Deucalion se skláněl nad jedním z nich. Stilesovi se zastavil srdce, když si uvědomil čí krk to objímají dlouhé černé pařáty.

"Dereku!"

Scott se mu vydal na pomoc zároveň s Ennisem, který už byl téměř u Deucaliona. V ruce svíral runami posetou dýku napřaženou k útoku.

Všechna naděje pohasla, když se Deucalion ani neobtěžoval otočit na Ennise, popadl jeho zápěstí a jednoduše ho zlomil. Jejich jediná šance dopadla na zkrvavenou zem. Ennis se snažil vymanit ze sevření, ale nebylo to nic platné.

Deucalion se divoce šklebil na Dereka, který se snažil vyhrabat na nohy.

Scott se zdivočelým zavytím vyrazil Ennisovi na pomoc.

"Scotte ne! Zůstaň se Sti-" Peter ani nestačil dokončit větu než vykašlal chuchvalec krve.

Ale to už byl mladík před bestií. Deucalion švihl Ennisem a srazil jím Scotta na zem. Oba ztěžka dýchali. Snažili se pohnout, ale bez úspěchu. Předevšim Ennis byl zkroucen v divném úhlu, očividně měl pár zlámaných kostí.

Stilesovi chvíli zvhlédl ze své poničené smečky na Deucaliona, který se teď pomalu blížil k němu. Chlapec se sklonil nad Ericou, clonil její tělo v marné naději, že ji bude schopen uchránit.

Drápy se mu sevřely kolem krku a vytáhly ho tak vysoko, že se ani nedotýkal nohama země.

"Stilesi!"

Ani Peter teď nic nezmohl.

"Nech ho být!"

Stiles si překvapeně uvědomil, že to byl Boyd. Zvláštní. Poslední co uslyší, bude hlas vlkodlaka, který si vysloužil pověst němého kluka.

Deucalion ho přirazil ke stromu takovou silou až vyrazil chlapci dech a drápy mu zajely hluboko pod kůži.

Ta bestie se v tom asi vyživala, protože na něj jen koukala, vrčela, ale jinak nedělala nic. Stiles musel uznat, že to docela fungovalo, protože strach jím zmítal tak silně, že i vlkodlaci v Kanadě to museli cítit.

Na druhou stranu, Stiles byl Stiles, nemohl si odpustit trochu toho sarkasmu ve vyhraněné situaci, zvlášť když tohle bude naposledy.

"Můj ty, jaké to máš velké oči... a pěkně zkažený dech. Zlato, ústní hygiena je docela důležitá. Na druhou stranu, když někdo jako ty žije ve středověku tak..."

Druhý démon si odfrkl a pomalu zvedl znetvořenou ruku.

Dýka.

"Aha."

Zvíře si znovu odfrklo.

"Stilesi!" zachraptěl vysíleně Derek.

"Stilesi..." zašeptala Erica.

Sžírává bolest mu projela tělem, když ho Deucalion přišpendlil ke stromu.

Lesem se nesl Stilesův zmučený výkřik. Ani se nedotýkal země, prostě se tam jen tak houpal a marně se snažil vytáhnout dýku, ale každý dotek kůže s kovem neskutečně bolel. Nedokázal tu věc pořádně uchopit. Jeho dlaně byly zkrvavené a nebylo jasné, jestli to byla krev z rány v břiše nebo zda mu dýka rozpletávala ruce. Dlaně měl v jednom ohni a vnitřnostmi se mu začal rozlévat nepříjemný chlad.

Pomalu omdléval, oblopen milionem různých zvuků.

Kňučení, pláč, výkřiky.

Něco ho lechtalo po tváři. To něco byly dlouhé drápy rárývající se mu do masa.

Už toho ani moc nevnímal, když od něj byl jeho útočník násilně odtržen. Všechno bylo temné a matné, vše se slévalo dohromady.

"Stilesi?"

"Stilesi?!"

"STILESI!"

Mladík párkrát zamrkal. Po době, která se zdála věčností přišel znovu k sobě. Derek ho držel v náručí a to bylo prakticky všechno o co se teď Stiles staral.

"No tak. Mluv se mnou," zatřásl jím jemně jeho alfa.

"Hmmm..."

Stiles se teď vážně necítil moc dobře. Schůzky si domluvte s jeho sekretářkou. Kroužek poezie až příští týden.

Pár lidí se kolem něj zasmálo. Aha, takže to řekl nahlas.

"Jo, řekl."

"Huh... hey... jsou všichni..." Stiles ztěžka polkl. Mohl cítit pachuť krve a z toho se mu zvedal žaludek.

Jsou vůbec naživu?

"Všichni žijou. I když Ennis, Aiden, Jackson a Erica budou potřebovat pár dní, aby se dostali z toho nejhoršího. Jak je tobě?" staral se Peter.

Někdo poblíž tiše kňučel.

"Jak jste tu věc vůbec..."

"Stilesi! Teď ne! Jak ti je?" dožadoval se muž.

Mladík musel chvilku přemýšlet. Jak to že nebyl mrtvý?

"To záleží... pořád to ještě krvácí?"

Stiles se pokusil sáhnout se na břicho, ale neměl v rukou žádný cit. Pak si uvědomil, že mu někdo odtáhl ruce od zranění, aby si to ještě nezhoršil.

"Pořád to krvácí, ale už se to trochu zahojilo. Máme tě vzít k Mellise?"

Stiles vážně musel přemýšlet, ale moc mu to nešlo. Proč má tak zpomalený mozek? Proč se mu chce tak moc spát? Proč je mu taková zima, když je kolem tlupa vlkodlaků, kteří produkují teplo jako radiátory?

"Ne. To nepomůže."

"Cože?" ozval se vedlo Scott a Stiles vzhlédl na tak dlouho, aby viděl, jak má jeho kamarád tvář zrudlou od breku.

"Ta věc fungovala. Ale trochu jinak než... Zabilo to... tu část ve mně, která byla... démon... Teď jsem už jen... člověk," vysoukal ze sebe ztěžka Stiles.

A to také znamenalo, že tohle zranění bylo smrtelné.

Asi to muselo dojít i ostatním, protože někdo propukl v pláč, zatímco Derek si ho přitáhl blíž k sobě.

"Zase se uvidíme... tam... na druhé straně..."

"Zmlkni Stilesi," šeptl Derek.

"Milu... ju..."

Někdo mluvil, ale Stiles to už ale neslyšel.

Už byla jen temnota. Hustá a neproniknutelná.

Byly tam i zvuky, ale nic čemu by Stiles rozumněl nebo dokázal indentifikovat.

A čas? Čas tam plynul zvláštně. Byla to věčnost.

Nebo ne?

Když konečně otevřel elektricky modré oči, uviděl několik známých tváří, které se na něj šťastně a s úlevou usmívali. Jeho rodina, jeho smečka... ti všichni se na něj usmívali.

 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Scudl007 Scudl007 | 7. února 2014 v 20:21 | Reagovat

.... (nádech) .... (výdech) .... je naživu, takže je to v pohodě, nechceš ji zabít .... (nádech) ... (pomalý výdech) ... nevím co říct :D Ok, takže. Za prvé, nádherný konečný díl (z toho, že už to tímto končí je mi skoro do breku). Za druhé, wauuu .. vážně dokonalé, nikdy bych si nemyslela, že mě nějaká povídka takhle dlouho udrží (myslím to vážně, i u dvoudílných povídek mám problém :D ), ale tohle .. Poklona, opravdu nádhera. I love you :*

PS: Prosím, prosím, prosím (na kolenou) o bonusovou kapitolku kde bude 21+ na pár Derek/Stiles/Peter (štěněčí očka) :*

2 Tercza Tercza | Web | 7. února 2014 v 22:22 | Reagovat

mám momentálně rozporuplné pocity... jsem ráda, že sis na mě nahoře ve výčtu čtenářů vzpomněla, i když jsem nekomentovala už netuším jak dlouho.
Já se dneska tak těšila na konec, že jsem utekla i z hospody, abych byla doma za střízliva a mohla si to dneska ještě přečíst. No a na druhou stranu těch svých pocitů... nějak se mi konec nelíbí. Já nevím čím to je, ale i když nerada koukám na mrtvýho Stilese, tak bych ho tady zabila... jako vlkodlak mi nesedí (jako myslím v této povídce). Chápu, že to byla možnost jak zachránit Stilese a sebe samu před pranýřem čtenářů, ale nevím... nějak mi to nesedí, ale co je psáno, to je dáno. Nicméně jsem si celou povídku užila a to i v těch hluších místech, které se zdály nekonečné (v době kdy to soustavně vycházelo), teď je to jen další skvělá dokončená povídka na TW na českým netu. Takže ano, užila jsem si kapitolovku. Snad zase brzy na viděnou u další série...

3 Myrtle Myrtle | 7. února 2014 v 22:51 | Reagovat

Děkuji ti za tuhle skvělou povídku ke konci jsem měla slzy na krajicku skvěle jsi to napsala nádherné ukončení :)

4 Jana Jana | 8. února 2014 v 4:55 | Reagovat

Mně se Stiles jako vlkodlak, v téhle povídce, zamlouvá. Přeci jenom, jestli přemýšlíš o nějakém bonusovém díle, živý Stiles se bude hodit :-).
Celá povídka byla užasná, byl to vážně skvělý nápad. Na Teen wolf moc kvalitních českých či slovenských povídek nenajdeme, ale ty společně s Keigh to zachraňujete :-).
Ty jsi vlastně byla na začátku mé záliby (posedlosti) ve slash povídkách :-). Mistr a žák patří mezi úplně první povídky na HP fandom co jsem četla. Do teď si ho občas z nostalgie přečtu :-).

5 LoLo LoLo | 9. února 2014 v 14:17 | Reagovat

Enari Fettel, ty si neuvědomuješ obrovitánskost tvého štěstí.

6 Hifi Hifi | 11. února 2014 v 18:43 | Reagovat

Miluju tě.

Táááákže. Ty víš, že miluju Dereka, že? Hodně. A tolik ho v téhle povídce je. Hodně. Hodně sexy Dereka. Yeah. Teoreticky bych mohla napsat jen tohle, jen, že se mi to líbilo, ale znáš to... neumím držet tlamu, naaaah.
(Okay, teď mám začátek, takže můžu nějak normáně pokračovat. Sorry, neumím psát začátky. Čehokoli.)
So, slíbila jsem (hlavně sama sobě, aby sis nemyslela, že to dělám, aniž bych chtěla) že si tu tvoji povídku projdu celou znovu, protože jsem se trochu začínala ztrácet v příběhu (nejsem zvyklá na děj – většina dějových povídek jsou s prominutím sračky, čtu jenom psychologické a/nebo humorné věci) (a sama píšu jenom psychologické sračky a porno) (...seems legit) (nah) (závorky). Každopádně, hodně mi to pomohlo, protože jsem ji díky tomu mohla mnohem lépe ocenit, za což jsem vážně ráda, protože si to zaslouží...
První věc, co ti musím hrozně moc pochválit, je tvůj humor. Tím nemyslím jenom to, že je skutečně vtipný (...hej, to má zní jako ta největší pochvala!), ale líbí se mi jeho použití – hlavně v první kapitole, kde je na tom Stiles vážně bledě, protože právě ten neskutečný rozpor mezi narušenou psychikou a více-méně depresivními stavy a tímhle sarkasmem je to, co mě zabíjí a připravuje o rozum (což dělá i se Stilesem... mmmmhm...) (kdo sem ty závorky zase pustil). Celkově mám chuť vepsat tvoji první kapitolu na nebe, protože ta se mi vážně hrozně líbí – možná je to tím, že upřednosňuji psychiku před dějem, a to tak, že velmi, každopádně... víš, je to vážně hodně o hubu, když jsi v jednu chvíli úplně v háji, máš pocit, jako by mělo všechno skončit, a v tu druhou se směješ... a pak ti vznikne ten úžasný mix zoufalého smíchu, který mi rozechvívá páteř a nutí mě být znechucená sama nad sebou, když si uvědomím, že se směju nad zdeptaným klukem, kterého bych měla raději obejmout, a pak začnu být smutná, protože ho obejmout nemůžu a... prostě. Tyhle protiklady, které tak samozřejmě stavíš vedle sebe, jako by bez sebe ani nemohly být, ve mně vyvolává spoustu emocí, které mnou hýbou, a to je to, co obdivuji. Takže palec nahoru.
Další věc, co se mi hrozně líbila, je tvoje nepředvídatelnost. Teď si vlastně budu trochu protiřečit... pamatuješ, jak jsem říkala, že miluju psychologii? Jenže v jistém stádiu pro mě začíná i ta být nudná – to ve chvíli, kdy odhalím vzorec chování těch postav a vím předem, co se stane, v jakém duchu ta osoba odpoví, jaké gesto udělá etc. Ale tím, jak jsi ty nakonec psychologie ubrala a raději se zaměřila na děj (což byla škoda, ale jak říkám, mělo to i tuhle svoji kladnou stránku), nebylo to tak lehké. Takže jsem sice očekávala, že se daší situace bude vyvíjet asi nějak tahle, a mohla by, dávalo by to smysl... ale ty jsi udělala něco jiného. A já nemohla nadávat, že je to blbost, protože ty postavy byly tak zdeptané, ŽE TAK KLIDNĚ JEDNAT MOHLY! YAY! Ať žijí pošramocené mozky! *hysterický smích*
Plus tu máme ten děj. Jak říkám, bylo až podivuhodně... osvěžující, číst něco dějového A ZÁROVEŇ skvělého. Sice bych to asi trochu roztáhla, aby toho nebylo tolik najednou (měnící se Stiles, umírající Peter, smečka Alf, která se podivně rozkládá, Stilesovy pocity, ty divné monstra, Argentovi, darach, šerif, WHATAFA NESTÍHÁÁÁÁM... - ale to je spíš moje neschopnost, než tvoje, jak říkám, nejsu na děj zvyklá).
A, ačkoli mi vyhovoval více zdeptaný lidský Stiles (kolikrát už jsem zmínila, že mám crush pro psychicky pominuté postavy?), musím vyzdvihnout i toho démonického. Víceméně kvůli tomu samému, co před tím – dostávají mě do kolen tvoje protiklady, tentokrát většinou znechucení×vzrušení. Konkrétně mám stále před očima tu scénu, kdy Stiles sedí nad Derekem, pokládá mu ruku na srdce a říká, že by ho tady chtěl otevřít a olíznout jeho stále bijící srdce.
...like I CANT EVEN-
Prostě... to bylo tak doprdelehrozněmoc ani nevím jaké adjektivum/adverbium/whatever použít, haha. Prostě... ono je to hrozně jako... romantické, svým způsobem? Jako, že chceš tu osobu skutečně CÍTIT, oteřít ji a podívat se, že funguje správně, poznat ji i zevnitř, jen zevnitř fyzickým způsobem, a prostě mít tu osobu pro sebe úplně celou... ale zároveň prostě sjandsfdghjk.
Asi tak, no.
Každopádně, abych tě tady pořád jenom nechválila, že :D Mám poznamenaných i pár mínusů (ano, dělala jsem si kvůli tobě poznámky. Do žabičkového zápisníku. Žabičkovou propiskou). Kupříkladu mi vadí, že hrozně moc často používáš přímo jména, místo abys někde strčila zájmeno. Já vím, že to přidává na přesnosti, ale přeci jen si nemyslím, že by tvoji průměrní čtenáři byli zas taková paka, aby jim některé věci nedošly. Jde o to, že mě to ruší, protože to vnímám jako opakování slov... což je další tvoje slabina. A taky přeskakování z minulého času do přítomného, za což bych ti asi utrhla hlavu, kdyby nebyla schopná plodit tak dokonalé věci :D (I když... prásknu to na sebe, dělala jsem to taky. A LOT.) (Pak mě jednou seřvala Keigh, když mě teprve začínala učit, a od té doby si toho fakt děsně, až puntičkářsky všímám :DD)
Ehm... ano, to je víceméně jediné mínus, které jsem na tebe vyhrabala, haha xD *na zemi* *kdovíproč jí to přijde vtipné* *kdo vymyslel tenhle pičihumor, sakra?* Plus teda bych se příště přimluvila za to, abys víc ty postavy rozpitvala? Prosím prosím, smutně koukám? (Ehm... mám takový blbý pocit, že štěněčí pohledy na tebe asi moc nezabírají. Co takhle vlkodlačí pohled?)

Jinak... se hrozně moc omlouvám, asi zním hrozně zmateně a pravděpodobně přeskakuju z jednoho do druhého a vůbec, ale prostě mám potřebu říct všechny ty věci okamžitě, jako bych je potom už nemohla chytit, když to ze sebe nedostanu hned, surově, tak, jak to opravdu je a jak to cítím. Takže jsem jen chtěla říct...
Že děkuju a že se těším na další tvoji povídku ^^

7 kakin kakin | 12. února 2014 v 1:03 | Reagovat

uh...jaksi taksi nemam slov, takze jen ve zkratce...uzasne, dechberouci dilko...toliko k me slovni zasobe
a ted se budu opakovat a to jen ciste proto, abych mel vetsi sanci, ze si to prectes: tak ti premyslim nad tim, jestli jsi touhle povidkou neprivolala to, co se ted deje v serialu...cist to v povidce...okay, tam to jeste snesu, zvlast diky tem 21+ scenam...ale videt to v serialu je uplne neco jineho...Stiles je moje nejoblibenejsi postava a oni mi s ni delaji tohle...je mi az do breku, jak se to vyviji...a po dnesni epizode to plati dvojnasob

8 kakin kakin | 12. února 2014 v 1:05 | Reagovat

vlastne vcerejsi xD...tak nak jsem si neuvedomil, kolik uz jse hodin...a neee, vubec nevstavam ve ctyri do prace, to se ti je zda xD

9 Enari Enari | E-mail | Web | 12. února 2014 v 12:18 | Reagovat

[1]: Oh sweetie, so glad you enjoyed it :)
Bonusová kapitolka? Trochu váhám jestli ten hardcore 21+ threesome mám hodin do sequelu nebo fakt udělat jen bonus. Mám v záloze pár poloh, ve kterých bych naše hochy moc ráda viděla:)

[2]: WOW O.O
Tak teď se červenám. Ty sis vážně upravila svůj plán, aby sis mohla přečíst tuhle povídku? Holy shit! Děkuji mnohokrát! :D
Já bych moc ráda viděla were!Stilese, ale v jiném prostředí a za jiných okolností. Hodně pack bonding a pack dynamics a Stiles, který přijímá Dereka za svého Alphu... Hell yeah!

[3]: Ale přestaň! Vždyť se červenám. Jsem ráda, že se povídka líbila a že sis ji užila :)

[4]: Holy shit! Really?!? On někdo ještě čte Mistra a žáka? (bane of my existence and shame of my writer career)
Jak dlouho tu vlastně jsi? Uno momento... já mám teď takovej fangirlskej záchvat, že ani nevím co a jak...
I'm so happy you enjoyed it so much. Also am happy/proud/AJHSDFJAA... jsem tě přivedla na chuť slash pivídkám?!? Holy shit! Další konvertovaný nebožák, který kvůli mě skončí v pekle XD
To z nás dělá rodinu :D
Let me hug you and kiss and be one with you, sister!

[5]: LoLo, uvědomuji. Momentálně se skrývám před assaultem rozvášněných čtenářů a jen se klepu strachy až sem přijde Keigh XD

[6]: Sister, wait a sec.

[7]: Ow~ You make me blush! Such kind words... let me hug you.

Lidi, vy kdybyste věděla, co jsem původně plánovala udělat Stilesovi... lol... seriál by byl jen slabý odvárek XD

Hifi! Jdu na tebe!

10 Enari Enari | E-mail | Web | 12. února 2014 v 12:42 | Reagovat

[6]: ty jsi nekecala, když jsi říkala, že máš komentář na jednu A4, co? XD
Oh come here my sweetv sister and let me kiss ya!

"Derek is sexy", co víc potřebujeme vědět? XD

Ok, každý teď ví, že s Devilem spokojená nejsem a tak mě překvapuje, že by si to někdo chtěl procházet znova. Na druhou stranu mi to strašně lichotí, takže ti moc děkuji, že mi aktivně boostuješ ego  XD

Yep. V počátcích jsem se hodně snažila tam narvat hurt/depressed/SH!Stiles (SH nakonec šlo stranou, ale na povídku s SH!Stilesem se můžete v budoucnu těšit), ale taky jsem tam tak hrozně moc chtěla mít typického funny/sassy Stilese. Nevím jak je to s psychologicala accurance, ale když se ti to líbí, je vše jak má být...

Co se nepředvídatelnosti týče... to nebyla nepředvídatelnost, ale spíš má neschopnost udržet postavy v characteru.  Stává se dost často, že začnu něco depresivního nebo hororového a vyleze z toho crack... a pak jde celá povídka do koše. Většinou jsem díl psala vždy v pátek, den uveřejnění, takže to bylo spíchnuté narychlo a dost ovlivněné i tím co jsem prožívala v osobním životě. Celá povídka je pak taková nijaká a nedrží se původního tématu a proto Devila nemám ráda. Je to paskvil.
Ale alespoň někomu se tahle stránka povídky líbila a za to jsem ráda.

And god damn it Hifi! Přestaň se vší tou chválou. Am blushing and it's your fault!

Shhh... o kanibalistických tendencích a demon!Stiles úchylkách se tu nemluví XD
Jsem ráda, že si to lidi užívali místo předpokládaných negativních reakcí and enthusiastic vomiting XD

Bože, Hifi, díky!!! Jsem ráda, že konečně někdo našel chyby a řekl mi na férovku co a jak. Budu si to napříště hlídat.
Víš... čtenáři nemusí být paka, ale já jsem a proto používám tolik jmen XD
Yeah opakování slov je taky problém. To by všem vyžadovalo, abych si to po sobě přečetla a to prostě nejsem ochotná udělat XD ... ok, polepším se...
Toho času jsem si vůbec nevšimla. Když píšu s Keigh používám přítomný čas, já sama za sebe upřednostňuji minulý a když máme spolu writting session tak to takhle dopadá XD Sorry XD
Pitvat postavy? Mě to problé nedělá (až na to, že jsem lazy bitch a nechce se mi psát...), ale docela se bojím, že když budu hodně pitvat tak vás to jen odradí.  Tři prdele psychických problémů a ještě se na to podívat z dvaceti různých úhlů je někdy fajn, ale lidi taky rádi příběh... nevím nevím... uvidíme u jiných povídek. Třeba SH Stiles? Tam toho bude habaděj ;)

Takže nakonec ti velice děkuji za přínosný a sladký komentář and now let me love the shit outta ya! *kiss*

11 Hifi Hifi | 12. února 2014 v 20:22 | Reagovat

[10]: sdafsdgfhj* melting bc omfi Ennie gave her a kiss awwwwwww*

Oh, tys myslela, že si dělám srandu, když jsem řekla, že to máš víc jak stránku ve Wordu? I'm so sorry babe...

Haha, říct na férovku chyby... já to ani jinak neumím. Kdyby se ti někdy zdálo, že do tebe moc reju, prostě mě pošli do háje  a já si zacpu pusu nějakou sušenkou a budu mlčet :D

Hah, ještě k tvé poznámce na téma "nepředvídatelnost" - vím, co myslíš, ale na druhou stranu musím uznat, že pokud transformuješ postavy, aniž bych chtěla, a přitom to pořád dává smysl, tak je to docela obdivuhodné! xD Like, máš sedmý smysl pro postavy! :D

Btw jak jsem sjížděla dolů, narazila jsem na větu "Mám v záloze pár poloh, ve kterých bych naše hochy moc ráda viděla" a Iane, už dvacet minut se snažím přestat smát aspoň tak pitomým smíchem...

12 Jana Jana | 13. února 2014 v 16:45 | Reagovat

[9]: Ano, byla si na začátku mé pasivní slash kariéry :-). Nepamatuju si, kdy přesně jsem ho četla poprvé, ale nějaký ten rok už to bude.
Akorát jsem se k ničemu nikdy nevyjadřovala. Byla jsem takový tichý čtenář tam vzadu v koutě:-).
A potom jsem se dostala ke Keigh :-). A zjistila jsem, že mě nikdo za mé názory pranýřovat nebude. Takže jsem se osmělila a začala komentovat.
Nemusíš si vyčítat, že bych v pekle skončila jen kvůli Tobě. Stejnou míru na mé přímé jízdence do pekel má i Keigh:-). Ale vy dvě si dělíte mezi sebe jen maximálně 40%. Zbytek, si troufám tvrdit, je jen má případná zvhrost, kterou vy jen podněcujete:-).
Ale jestli všechny skončíme v pekle, nevadí. Zamluvíme si alespoň společný kotel :-).

13 lwineah lwineah | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 23:13 | Reagovat

Wau, tohle je opravdu povedený příběh. Moc se mi to líbilo. Konstrukce příběhu, délka, nemohla jsem se od toho odtrhnout, což je dobrý znamení :D U mě trochu klesl ten konec, protože jsem razantně proti Stilesovi jako vlkodlakovi. Ano, vím, jak jinak ho mohli zachránit, aby to nebyla fantasmagorie? Ale toť prostě můj názor. :D Kromě tohoto kousku se mi to všechno opravdu moc líbilo :)

14 Paty Paty | E-mail | 17. října 2015 v 20:01 | Reagovat

Prosím bonusovou kapitolu :-) to co slíbil Derek Stilesovi :-) moc prosim :D ano jsem uchylna,nestydim se za to ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama