The Devil Within You: Chapter Five (3/3)

13. prosince 2013 v 19:19 | ~Enari
Název:The Devil Within You
Díl: Chapter Five (3/3)
Přístupnost: MA/Explicit
Tags: smut, angst, depresivní, horor, humor
Pairing: Derek Hale/Stiles Stilinski, Peter Hale/Stiles Stilinski, další

Peter, Derek and Stiles ae having a moment~
Užijte si sladké chvilky nevinnosti dokud to jde, protože od příštího pátku se jede jen na angst...



Zaklepání na dveře je vytrhlo ze slastného opojení.

Derek si rychle otřel pusu, narovnal Stilesovy kalhoty a přikryl ho s takovou rychlosti, že jeho spolupachatel ani nevěděl, co se děje.

"Jen klid, chlapci."

Do pokoje nakoukl Peter se špatně skrývaným úsměvem.

"Už je vše zařízené. Ráno v devět hodin bude Stiles propuštěn. V tom případě bych doporučoval ho vzít do našeho domu, abychom ho mohli mít pod dohledem. A u všech svatých, nechte si to později. Chytit vás nějaká sestra, podá na tebe trestní oznámení za zneužívání nezletilých," sykne Peter. "Sakra, Dereku…! Máme s šerifem už tak dost problémů a za tohle by ti napálil broky rovnou do zadku."

Stiles se celou tu dobu skrýval pod peřinou, míra jeho zhrození byla nehorázně vysoká. Peter věděl, co se tu odehrávalo. Mohl to dokonce vyčenichat. Teď ví, jak je Stiles cítit, když...

"A ty tam! Přestaň kňučet jako střelené štěně. Nic tak hrozného se zas nestalo."

Ignorovat je. Třeba pak oba zmizí a nechají ho umřít hanbou v klidu.

To Derek ale nehodlal dopustit.

"Ještě nedávno jsi mu málem ojížděl nohu. Proč z toho teď děláš takovou vědu?"

Ne. Derek to prostě nemohl nechat jít. On si prostě musel ještě píchnout.

A teď se ten pedostrýček smál! To tak není fér!

"No tak. Vylez," Derek se snažil udržet lehký tón, zatímco tahal za peřinu.

Stiles se své jediné obrany nehodlal vzdát a držel se jí jako o život.

"Ha-kruci-ha. Je to pro vás vtipné? Dobírat si někoho, kdo zrovna... a to..."

Mumlal Stiles, ale vážně nevěděl - jak má pokračovat? No tak! Jak má znova nastartovat tenhle démonický motor? Zrovna teď by byl radši arogantní sráč než nezkušený puberťák, který si prožívá svou vlastní obdobu snu 'nahý ve třídě' s tím rozdílem, že tohle bylo asi tak šestsetkrát horší.

"... Derekova vina."

Mohl slyšet, jak se oba dva smějí. Postel na druhé straně se pohnula a Stilesovi došlo, že si Peter přisedl.

Proč ho svět tak nenáviděl?

"Vážně se musíš naučit, jak to ve smečce chodí," poznamenal Peter. "Nebudeš pak mít tuhle potřebu děsit sám sebe, když to není nutné."

Někdo položil dlaň na místo, kde měl Stiles vlasy. Chlapec vsázel na Petera. Musel uznat, že je to docela příjemné.

I přes zjevnou ostudu, kterou cítil do morku kostí a ještě dál, Stiles přiznával, že se cítí moc příjemně. Teplo sálající z vlkodlačích těl, po každém boku jedno, vlídná slova a vědomí, že ti muži jsou s stále s ním i přes všechno, co se poslední dobou stalo, naplňovalo Stilese hřejivým pocitem. Jakoby měl u sebe rodinu... smečku.

"Víš, že Derek při masturbaci vrčí?"

Cože?

Stiles vylétl do sedu. Tahle informace přišla zničehonic.

Peter se znovu rozesmál, zatímco Derek si vyměnil místa se Stilesem a teď to byl on, kdo vypadal, že se chce hanbou propadnout.

"Zmlkni!"

"Byl jsi roztomilej."

"Mlč říkám!"

Stiles se nevěřícně otočil na Dereka.

"Vážně? Chlape, ty se červenáš! Petere, že se červená? Bože, to je totálně červená. Ty máš skutečně schopnost se červenat. Tohljade..." Stiles mluvil i přes obrovskou dlaň zakrývající mu ústa.

Derek vypadal, že se nemůže rozhodnout, koho pohledem zavraždit jako prvního. Těkal mezi Stilesem a Peterem, což dodávalo situaci na směšnosti, protože vypadal, jako by sledoval tenis.

"Můj milý chlapče, jsem přesvědčen, že to, co Derek dělá, se skutečně nazývá červenání," uchechtl se Peter.

"Hej! Hej! Řekni mi víc!" poskočil radostně Stiles.

Ten kluk dokázal zapomenout na všechno, pokud to znamenalo příjem nových informací. Zvlášť pokud se ty informace týkaly Dereka. Konečně budeme něco, s čím bude moci vlkodlakovi vyhrožovat.

Derek se snížil k výhružnému vrčení.

Peter vypadal, že se snaží nepoddat záchvatu smíchu nad vzpomínkou na mladého Dereka.

"Když se to stalo poprvé, jeho rodiče, já a pár dalších starších členů naší rodiny prohledávalo barák a snažilo se najít zdroj toho zvuku. Jak se ukázalo, Derek to rá-"

"Tak už dost! Oba dva! Okamžitě přestaňte myslet na-"

"Oj, ale já na o chci myslet," prohlásil s ďábelským úsměvem Stiles.

Bylo to hezké... pošťuchovat se takhle, jako opravdová smečka. Stiles mohl alespoň předstírat, že tam venku nejsou monstra. Nebo že tady uvnitř nejsou démoni.


***


Pár dní uplynulo a všude se zdál být klid. Žádné útoky, mrtvoly ani nevysvětlitelné úkazy. Skoro jako dusno před bouří...

Stiles se odmítal setkat s celou smečkou nebo jít do Haleova domu, jak to bylo v plánu. Byl k sobě upřímný a přiznal, že se nechtěl setkat s betama. Ne teď, když je Peter proháněl kvůli tomu, co mu udělaly.

Trávil teď mnohem více času s otcem, což bylo dobře, protože ho poslední dobou... ne úplně zanedbával, ale i když s ním byl, jeho mysl bloudila kdesi jinde, spřádala plány a celkově si Stiles vůbec neužíval šerifovy společnosti tak, jak by měl.

Teď ale společně sledovali televizi, bavili se spolu, Stiles dokonce jednoho večera dokázal ukrást otcovy složky a přes noc vyřešit případ. Ráno nechal tátovi na lístečku všechny důležité informace než vyrazil za Peterem, se kterým měl menší studijní dostaveníčko v oboru nadpřirozena. Pak už jen s napětím čekal, co na to otec řekne, až se vrátí domů.

Šerif nejdřív vypadal, že mu chce pěkně vyčinit za to, že mu lezl do spisů, ale nakonec ho jen objal. A co víc, řekl Stilesovi, že je na něj pyšný. Chlapec jen těžko skrýval slzy v očích.

Postupem času se jeho démonická stránka začala vracet, ale ne s takovou silou s jakou Stiles očekával, že mu vtrhne do života.


***


"Takže jak je to s tvou temnější polovičkou?" optal se Peter, když konečně zavřel starou zaprášenou knihu.

Stiles se protáhl. Seděli na tou bichlí pěkných pár hodin.

"Je zpátky. Můžu to cítit uvnitř sebe, ale neovládá mě to tak jako dřív. Vím, kde končím já a kde začíná ta věc, a taky můžu využívat všechny její bonusy."

"Takže se cítit v pořádku?"

Stiles cítil teplo rozlévající se mu hrudí nad vší tou péčí, kterou ho Peter zahrnoval.

"Jo. Jo jsem v pohodě. Díky."

Už bylo pozdě. Stiles by měl jít domů, aby stihl tátovi udělat večeři.

Peter vstal z pohovky a oprášil si neexistující smetí z trika.

"Zítra ve stejnou dobu?"

"Vlastně," začal nejistě Stiles, "zítra jsem chtěl... ehm... jít někam jinam."

Výborná práce. Fakt skvělá. Proč rovnou nevytáhneš transparent, který by řval 'podezřelé chování' s šipkou ukazující rovnou na tebe?

A jasně, že to Peterovi neuniklo. Protože Peter je... Peter.

Vlkodlak si založil ruce na hrudi a hodil po něm jediným velice výřečným obočím. Haleovi to musí mít zakódované v krvi, jako nějaká komunikace.

"Fajn, fajn. Tak jdu po Ennisovi, jasně?" rozhodil ruce Stiles.

Cítil se jak dítě, které bylo přistiženo při nepleše.

Muž se nad tím zamračil.

"Jdeš sám?"

Stiles pokrčil rameny.

"Chci ho jen přesvědčit, aby byl s námi stejně jako dvojčata. Buď to, nebo aby odešel. Kali? Tu mrchu chci zabít. Ale pro teď tu jde jen o Ennise."

Peter k němu přistoupil a jemně ho chytil za ramena.

"Půjdu s tebou."

"V žádném případě. Podívej... já to zvládnu. To nejhorší, co se může stát, je, že ho zabiju, nebo jednoduše uteču a nikomu se nic nestane. To je ta úplně nejvíc nejhorší varianta, která může nastat. Co? Kámo?"

Muž vzdychl.

"Hlavně buď opatrný."

Stiles se ho pokusil oslnit širokým úsměvem.

"Potřebuju, abys Dereka připravil na možnost, že bude mít smečka o člena navíc."


***


Nakonec se ukázalo, že zlákat Ennise, nebude problém. Ten chlap se už jednou pokusil utéct, ale Deucalion na to přišel a potrestal ho. Ennis neřekl jak, ale podle toho, jak zbledl při pouhé vzpomínce na své potrestání si Stiles mohl domyslet, že to nebylo nic hezkého.

Samozřejmě, že se vlkodlak bál Alfa smečku opustit. Na druhou stranu se jich bál.

Hodně se jich bál.

Nakonec z něj vypadlo, že Deucalion experimentoval a nabíral síly. Podle toho, co Stiles slyšel, to nemělo nic společného s démonem, kterého měl v sobě on sám. Bylo to něco mnohem horšího, pokud by si měl tipnout, a to měnilo plány.

Poprvé za dlouho dobu měl pocit, že Deucalion by mohl být problém, se kterým by si nemusel umět poradit. To ovšem Ennisovi říkat nebude. Prozradil mu pár věcí ve snaze ho přesvědčit, že se přidává k vítězné straně. Zabralo to.

Ennis byl jejich. Teď se jen vypořádat s Kali.


***


Celá smečka, usazená v obýváku, už byla připravená na příchod nového člena.

"Vážnění," ohlásil spokojeně Stiles, "tohle je Ennis. Řekněte ahoj."

Isaac mu zamával a téměř skutečně řekl 'ahoj' než se s ruměncem na tvářích zastavil.

Derek se postavil a šel si s novým přírůstkem potřást rukou.

"Vítej ve své nové smečce."

Ennis neodpověděl, jen přikývl a nechal oči přilepené k zemi. Peter si odfrkl.

"A podívejme. Tenhle má dokonalý beta trénink."

"Moment. Já myslela, že jsou to všechno alfy," ozvala se Erica.

Stiles si s tichým smíchem šel sednout k Peterovi. Nebo spíš na Petera. Jeho klín. Prostě do Peterova křesla, které zrovna okupoval Peter. Ne že by to někoho překvapovalo.

Mladík ani neposlouchal Dereka, který instruoval nově příchozího a vysvětloval, jak to u nich chodí. Místo toho byl pohodlně opřený o Petera, silné ruce omotané kolem pasu a potichu si s ním povídal o jejich novém nálezu. Nekronomicon byl, jak se zdálo, skutečná věc.

"Stilesi?" vytrhl je Derek z rozpravy. "Chceš ještě něco dodat?"

"Vlastně mám pro vás domácí úkol," oznámil mladík. "Díky Ennisovi teď známe Deucalionovu polohu, a jelikož Kali ho nikdy neopouští, tak je budeme muset sundat oba najednou. Takže trénink, trénink, trénink. Teď když máte dalšího alfu, trénování bet půjde mnohem rychleji. Nebo snad chcete něco dělat ohledně Ennisova... alfovství?"

"Bylo by nejlepší ho nechat tak, jak je. Přijal postavení bety, takže to nebude problém. Potřebujeme každého schopného vlkodlaka v nejlepší kondici, pokud máme zabít Kali s Deucalionem."

Peter měl pravdu. Navíc to nevypadalo, že by chtěl Ennis dělat problémy, takže prozatím si své rudé oči může nechat.

Stiles pomalu usínal. Peter scentoval jeho krk, otíral se o jeho tváře a tiše předl, což ukolébávalo Stilese ke spánku.

 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Scudl007 Scudl007 | 13. prosince 2013 v 20:08 | Reagovat

Ohh to je tak sladký :* :D Směju se jako blbeček a mám pocit, že se rozpouštím. :D Šíleně se těším na další pátek. :* Dokonalé :*

2 Catherine Catherine | 13. prosince 2013 v 21:33 | Reagovat

S tím Derekem si to zabila!!! :DD Víš připadá mi to trochu trapné, že vždycky, když chci napsat nějaký komentář na fááákt skvělou povídku, tak se má slovní zásoba smrskne na "super, úžasné, vynikající, atd..."a tady má přesně ten samý problém, takže řeknu jen: Nemám slov :D snad to potěší..

3 luczaida luczaida | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 22:12 | Reagovat

"Stiles pomalu usínal. Peter scentoval jeho krk, otíral se o jeho tváře a tiše předl, což ukolébávalo Stilese ke spánku." ... a Dereka to vůbec nesralo :D

4 LoLo LoLo | 15. prosince 2013 v 1:56 | Reagovat

To nesmíš, drahá, dávat takovýto obrázky Petera na konec takovýto kapitoly!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama