The Devil Within You: Chapter Five (1/3)

29. listopadu 2013 v 20:00 | ~Enari
Název:The Devil Within You
Díl: Chapter Five (1/3)
Přístupnost: MA/Explicit
Tags: smut, angst, depresivní, horor, humor
Pairing: Derek Hale/Stiles Stilinski, Peter Hale/Stiles Stilinski, další


Šerif se konečné dozví celou pravdu o nadpřirozenu a my se dozvíme, proč se Stiles stal démonem.
Upozornění: Tentokrát bez bety. Sorry. Asi Vám to vyškvaří oči z důlků XD
Asi by dost pomohlo, kdybych si to po sobě alespoň jednou přečetla, ale... nah~
Přečíst to po sobě by znamenalo to smazat, podpálit noťas, vyhodit ho z okna a nikdy nesáhnout na další povídku XD
(Beta se vloupala na blog a dodatečně obetovala.) (Love you, babe.)





Byla to dlouhá noc. Derek se už dlouho necítil tak vyčerpaný, ale to neměnilo nic na tom, že každá buňka v jeho těle křičela napětím. Jedním uchem poslouchal rozrušeného Šerifa, který, jak se Derek obával, pravděpodobně právě prodělal menší mrtvičku, a druhým uchem naslouchal chlapcovu tlukoucímu srdci. Mladší muž ho musel krotit, aby držel svůj hvěv na uzdě. Vykřikovat na chodbě nemocnice, že je nepřípustné, aby jeho nezletilý syn randil s vlkodlakem, nebyl zrovna nejlepší nápad.

Zaprvé; lidé by si mysleli, že se zbláznil.

Zadruhé; rušil by pacienty.

Zatřetí; žádné randění se nekonalo. Momentálně to vypadalo asi tak, že Derek bude v nejbližší době dolézat za Stilesem, jako nějaký zpráskaný pes a prosit o odpuštění za všechny ty scénáře, kdy tu měl být pro chlapce a nebyl. A Stiles bude arogantní... no, démon. Protože tak to prostě teď je. Nic romantického na jejich vztahu rozhodně nebylo.

Nabídl by Šerifovi, že mu skočí pro kafe, ale docela se bál, že by s ním kofein sekl. Jeho srdce bilo jako splašené už víc jak půl hodiny, co poslouchal Derekovu přednášku 'dnešní populace vkodlaků v Beacon Hills'. Stiles mu nikdy neodpustí, pokud mu oddělá tátu deseti a méně slovy. Momentálně váhal, jestli má Johnovi říct o tom, že je jeho syn démon.

Jak mu má vůbec něco takového vysvětlit, když sám nechápe, co přesně to znamená být démonem. Hádal, že panenské oběti Satanovi nejsou opravdová věc, ale co svěcená voda? Ta přece Stilesovi ublížila. Co dál? Kříže? Vymítání? Co mu má sakra říct?

Peter si vybral zrovna ten moment pro vstup na scénu. Měl na sobě kožený kabát s límcem vytaženým vysoko, aby mu kryl část obličeje. Nebylo moudré se příliš ukazovat na veřejnosti. Co kdyby ho někdo poznal?

"Šerife," pokynul mu nově příchozí a otočil se na svého synovce. "Co Stiles? Je v pořádku?"

"Ne, není v pořádku. Co je v pořádku na tom, že běhá po lesích s vlkodlakama, honí ještěří lidi a je v přítomnosti údajně mrtvého muže, který se nějakým zahádným způsobem vyhrabal z hrobu. Nic není v pořádku," rozohnil se John. "Je-"

"Tati!"

Všichni tři muži vpadli do nemocničního pokoje o vteřinu později. Šerif byl okamžitě u svého syna, snažil se ho uklidnit a ujistit ho, že je v bezpečí. Stiles jakoby nevnímal. Oči upřené kamsi do protější zdi.

"Stilesi? Stilesi?! Synku, no tak, tohle nedělej. Stilesi!" zatřásl s ním jemně.

Derek cítil čiré zděšení. Bezmocně se podíval na svého strýce, žádal ho o radu. Oba vlkodlaci mohli slyšet, jak chlapcovo srdce zběsile bije. Přístroj zaznamenával více jak 160 tepů za minutu. To nebylo dobré.

"Táto!"

Peter bezmocně hleděl do mladé tváře bílé jako sníh. Bylo vidět, že Stiles nevnímá své okolí. Opakovaně volal svého otce, ačkoli ten byl celou dobu po jeho boku.

"Tati!"

Z úst se mu začala řinout krev.

"Tatínku!"

Slzy pomalu stékaly po smrtelně bledých tvářích. Krev vytékala z chvějících se rtů.

Za chvíli zavládl chaos. Personál nemocnice je vyhnal z pokoje, aby dělal se Stilesem bůh ví co. Mellisa to celé organizovala a zároveň se snažila uklidnit Johna, který vypadal snad hůř než Stiles.

V tu chvíli si Derek plně uvědomil, jak moc je jeho chlapec zranitelný. Dřív tomu nevěnoval plnou pozornost, ani když byl Stiles ještě člověk, tak mu nějak nedocházelo, že byl křehký, rozbitný.


***


"Tati?"

Promluvil teď? Byl tak slabý, že ani nevěděl, jestli může pohybovat rty. Navíc toho ani moc necítil. Dokonce ho napadlo, jestli není ochrnutý.

"T-tati?"

Kdesi v dáli zaslechl skřípavý zvuk. To byl jeho hlas? Co se mu to stalo? Neměl ani sílu panikařit. Chtěl prostě usnout na delší časový úsek. Ale to nemohl. Nejdřív se musel ujistit, že je jeho otec v pořádku? Proč by si měl vlastně myslet, že je jeho otec v nebezpečí? Už si ani nepamatoval...

"... ilesi?"

Otočil se za známým hlasem. S obtížemi otevřel oči.

"Tati?" zaskřípěl. "Jsi ok? Nic... ti ne-ní?"

"Všechno v pořádku, chlapče. Teď se z toho hlavně koukej dostat ty. Bože, Stilesi, co se vůbec stalo?"

Chlapec párkát zamrkal, rozhlédl se po místnosti a s úlevou zjistil, že jsou tam s ním jeho vlci. Derek měl na tváři ten nejzvláštnější výraz. Byl to hybrid mezi štěstím, obavami a zmatkem. Stiles ani nevěděl, že Derek má svaly, které by mohly vyjádřit tolik emocí, natož je kombinovat.

Peter stál opodál a povzbudivě se na mladíka usmíval.

"Právě jsem měl menší pokec se Smrtkou," informoval je Stiles. "Je to pěkná svině."

Jeho otec vypadal, jakoby mu vrazil facku.

"To myslíš vážně? Jako... vážně jsi..."

John viditelně bojoval se slovy.

"Vy jste mu to řekli?"

Derek začal zmatkovat.

"Než jsi omdlel, řekl jsi mi, abych tvému tátovi všechno pověděl. Myslel j-"

"To je v pořádku. Vlastně jsem rád, že jsi mu to řekl," uklidňoval ho Stiles.

Pomalu se pokusil posadit, ale jeho bolavé tělo protestovalo.

"Ukaž," zamumlal Peter a pomohl mu nahoru.

"Díky."

Stiles riskl pohled na tátu. Muž měl slzy v očích a démon se mohl jen modlit, aby Šerif nebyl v nějakém druhu šoku. Momentálně svého rozhidnutí kápnout božskou hluboce litoval.

Podíval se na mladšího Halea.

"I..." ukázal nepatrně na sebe.

Derek přikývl.

"Dobře. Tati já... je mi to líto, že jsem ti neřekl všechno dřív, ale nebudu se za to omlouvat, protože jsem to udělal jen proto, abych tě... chránil. A taky bys šílel pokažké, když bych vyšel z domu. A v každém novém případě bys viděl něco nadpřirozeného. Ale stejně je mi... líto, že jsem lhal."

Ke konci už šeptal, hlas nakřáplý. Otec byl pro něj nejdůležitější osobou na světě. Nenáviděl, když mu lhal, ačkoli to dělal s dobrými úmysly.

"To nic, synku," vydechl šerif a obejmul ho.

Chvíli takhle zůstali ve společném objetí. Stiles si všiml, že se vlkodlaci začali trochu ošívat, ale vypadalo to, že je odmítají opustit. Asi se bojí, že by se mohlo něco stát, kdyby démona neměli na očích.

"Stilesi," ozval se tiše Peter, "co se stalo?"

Všichni tři muži ho teď studovali.

Ne. Děkuju. Přestaňte na mě takhle zírat. Není to vůbec příjemné. Běžte takhle okukovat pěkné sestřičky... ale ne Melissu.

Mladík si uvědomil, že vážně začíná zase přemýšlet jako člověk.

"Jsem démon."

Podíval se na otce, který pomalu přikývl. To bylo dobře. Vypadalo to, že s tím nemá tak velké promlémy, jak Stiles počítal, že bude mít.

"Víte... být démonem neznamená, že mám v sobě nějakou temnou postavičku s jiskřícíma očima a pentagramem na čele," pustil se do vysvětlování a páni bude toho hodně, co objasnit. "Víte, co je to poltergeist? Lidi říkají, že je to duch, ale ve většině případů to dělá oběť na kterou poltergeist útočí. Ty lidi, většinou mladí lidé, mají vždy něco společného; jsou zranění. Emocionálně. Někdo jim ublížil, a to zanechalo jizvy na jejich duši. Někdy se tihle lidi nenávidí anebo nenávidí všechno okolo. Někdy se zase bojí. Je to různé. Vždy je to pro ně něco bolestivého. S tím, jak jejich emoce, jejich bolest, roste, roste i jejich... mentální síla. Jenom ne tím dobrým směrem. Jejich podvědomí schromažďuje tuhle sílu, aby se tak chránilo. Proto všechno to pohazování nábytku a podobně. Jejich podvědomí si vypěstuje tuhle schonost, kterou znáte jako telekinezi, a používá jí jako zbraň proti svému okolí, ale ještě častěji je to zbraň vůči jejímu tvůrci. Tihle lidi se většinou nenávidí a jejich podvědomí se jim snaží ublížit. Šílený, já vím, ale je to tak."

Viděl, jak se muži snaží mu porozumět a držet s ním krok.

"Tímhle jsem chtěl jen vysvětlit, kde se berou tyhle schopnosti, jako je telekineze a telepatie. Být démonem neznamená být ovládán nějakou zrůdičkou z Pekla. Znamená to kompletní změnu psychiky. Tím, jak se mentalita a duše mění, tím démoni nabírají různé schopnosti."

Ok, asi toho po nich chce moc. Čas trochu přibrzdit a používat kratší slova.

"Byla tu ta smečka cizích vlkodlaků. Jeden z nich se ke mně dostal a skoro mě zabil. Teda vlastně... zabil mě," stiskl svému vyděšenému otci ruku. "Když se to stalo, v poslední chvíli mého života jsem něco cítil. Bylo to, jakoby se celý svět změnil. Jenže to nebyl svět, ale moje vědomí, které se přetransformovalo. Ten tlak, strach, vědomí, že umřu, to všechno mi změnilo duši. Má duše, moje podvědomí, se přizpůsobilo a začalo se bránit a vytvářet si všechny tyhle síly. Schopnost ovládat pekelné ohaře, manipulovat se stíny. Jsem taky rychlejší a silnější než člověk."

Už jim svítalo. Tátavi se dělaly vrásky na čele z toho, jak moc se soustředil.

"Ačkoli stát se démonen v podstatě jen znamená, že se člověku změní psychika a nabere pár bonusových schopností, je to také natolik znatelná změna, že.... no... dá se říct, že člověk a démon jsou si natolik podobní jako člověk a vlkodlak. Už nejsem lidi. Jsme prostě jiný druh," pokrčil rameny Stiles.

"Ale jsi pořád můj syn," řekl šerif.

V jeho hlase bylo tolik přesvědčení a lásky, že se Stiles málem rozbrečel. Přitáhl si otce zptáky do náručí a táta jeho dotek bez váhání přijal.

"Pokud jde jen o změnu psychiky, proč ti může ublížit svěcená voda?" zeptal se po chvilce zvědavě Peter.

Stiles znova pokrčil rameny.

"Každý druh má své slabosti. Pro vás je to pár voňavejch kytek, pro nás je to voda o které lidi věří, že nám může ublížit. Taky nějaké ty latinské blbosti nám nedělají dobře."

"To ale pořád nevysvětluje, co se ti stalo," ozval se Derek.

Vypadá to, že se rozhodl ignorovat celé velké mystérium okolo démonů a plynule přešel k tomu, proč byl Stiles zraněný. Mladíkovi to docela lichotilo.

"Já... já nechci být démon," otočil se na šerifa s prosbou v očích. "Já nechci. Já... někdy jsem zapomínal, že mám přátele a... já prostě nechci. Já chci být zase člověk. Už nikdy nechci zapomenout, co je důležité, a to jste vy. Vy všichni. Moje rodina a smečka. Jako démon jsem na to... nebylo to tak, že bych přímo zapomínal, jen mi to bylo jedno. Až na tebe tati. Myšlenka na tebe mě z toho vždycky dostala. Jsi moje anchor."

Šerif měl slzy v očích a Stiles si uvědomil, že musí vypadat oba pěkně uboze, protože démonovi taky hrozilo, že se rozbrečí. Ale na tom přece nezáleželo. Hlavně, že je tu táta teď s ním.

"Dá se říct, že... nejsem přímo démon. Jsem člověk a tenhle kousek uvnitř mě... to je ten, co dělá problémy. Když jsem přišel zpět mezi živé, byl jsem čistý démon. Arogantní parchant, který vše dělá pro své potěšení a nic mu nesmí stát v cestě. Ale pak se všechno začalo měnit. Vídal jsem tebe, tati, a smečku, a tak nějak jsem začal sklouzávat zpět. A začal jsem být znova Stiles... ale ta věc uvnitř mě... ta tam pořád je. Vypadá to, že teď proti sobě bojujeme. Lidský Stiles chce být stoprocentní člověk, a tak tu věc uvnitř zabíjí a ta se teď brání. Je to složitý, co?" hodil po nich mdlým úsměvem.

Na pokoj padlo hluboké ticho, kdy každý byl ponořen ve svých myšlenkách.

Šerif nevedomky hladil svého syna po zádech a snažil se mu poskytnout oporu, což Stiles hluboce oceňoval.

"Jak ti můžeme pomoct?" ozval se Derek.

"Nemůžete. Prostě buďte tady a pokud se bude zdát, že démon vyhrává, tak začněte zdrhat. To platí i pro tebe tati," otočil se na něj Stiles. "I když to vypadá, že ať se děje cokoli, tobě to nemůže ublížit. Ale radši si být jistý než později litovat."

***


Trvalo to spoustu přesvědčování než Šerif svolil, že si půjde domů lehnout a nechá svého syna na starost vlkodlakům. Vlastně to bylo Peterova zásluha. Stiles musel obdivovat s jakou grácií se mu povedlo jeho otce ukecat. Skutečný stříbrný jazyk.

"Vy už taky jděte domů. Nesmíte nechávat štěňata bez dozoru. Mají ve zvyku dělat loužičky a obdělávat nábytek."

"Ty si vážně myslíš, že tě tu necháme samotného?" pozvedl obočí Derek.

Samozřejmě už měl svůj zamračený výraz číslo deset a ty svoje vlkodlačíma steroidama nahnané paže založené na hrudi. Obočí výmluvné jako vždy zrovna řvalo 'Děláš si srandu?!?' a pan frajer se opíral o zeď takovým stylem, aby mu byly vidět všechny ty svaly. Asi to nedělal úmyslně, ale prakticky tu pózoval. Stilesovi se chtělo klít na vlkovu adresu a zároveň se modlit, aby nikdo nepoznal, že ten výhled vážně oceňuje.

"Stejně nebude moci nic dělat, když budu mít další... záchvat. Hej, jak jste vlastně dokázali ukecat personál, aby vás sem pustil potom, co mě tu musel křísit?"

Derek sebou při té zmíňce trhl.

"Prostě pustili. Nech to plavat."

Aha, takže tu asi někoho podplatili. Nebo na ně Derek poštval Petera. Možná oboje. Pro jistotu.

"Stilesi."

Ok, tohle není dobré. Jamile Peter vytasí tenhle sympatický hlas pajcnutý smutkem, tak to sakra není dobrý. Zvlášť, když se i pokusí o svou vlastní obdobu soucitného pohled. Sakra ne!

"Neřekl jsi nám všechno, že ano? Je v tom mnohem víc, než jen strach ze smrti."

Derek ztuhl a začal těkat pohledem ze strýce na Stilese.

"Stilesi? O čem to mluví?"

"O ničem. Nechte to být."

"Stilesi," trval na svém starší vlkodlak.

"Dost! O tomhle se nebudeme bavit!"

"Petere? Co se děje?" otočil se na svého strýce Derek.

"Přemýšlej. Pokud by se každý, kdo se bojí zemřít, stal démonem, tak bychom o jejich druhu věděli už dávno. Navíc mám ten pocit, jakoby nám náš drahý chlapec něco zatajoval, že ano, Stilesi?" přisedl si k němu na postel.

Mladík odmítal se mu podívat do očí.

"Stilesi? Pověz, co se doopravdy stalo," pověděl mu jemně Peter.

Stiles však zatvrzele odmítal podívat se jim do očí.

"Všechno, co jsem řekl je pravda."

"Možná je to pravda, ale ne celá pravda. No tak. Víš přece, že nám můžeš říct všechno."

Peter pomalu hladil chlapcovu křečovitě sevřenou dlaň.

"Běžte... pryč..." vypravil ze sebe Stiles a ukázal ke dveřím.

"Sti-"

Derek byl okamžitě přerušen.

"Ven!"

To už měl mladík slzy v očích.

"Něco se stalo ještě předtím než si zemřel, že ano?"

"Vypadněte..."

"Sám si řekl, že lidská psychika se mění , když je člověk zraněný. Je to proces. Nestane se to během okamžiku, ale postupně."

"Přestaň..."

"Ty jsi trpěl, že ano? Ten útok, smrt, to byla jen poslední kapka. Jenže jsi byl zraněný už dlouho před tím."

Chlapec teď už plakal. Tiše. Vyčepraně. Už toho na něj bylo prostě moc.

Peter ho něžně objal, hladil po vlasech a pohupoval se s ním ve snaze mu nabídnou nějakou útěchu. Sám však chtěl někoho zmrzačit. Trvale. Nejlépe štěňata, která Stilesovi způsobila tolik bolesti. A svému synovci, protože se nestaral o svou lidskou část smečky lépe. A sobě, protože o tom měl vědět. Měl vidět, jak moc zničený Stiles vlastně byl. Jenže nikdo s tím nic neudělal, a proto jsou teď tam kde jsou. Se zničenou lidskou bytostí, která se už jen těžko dá opravit.


Poznámka autorky:
Ok, takže tuhle kapitolku jsem chtěla napsat už hodně dlouho a to zvlášť kvůli tomu, abyste znali mé představy o tom, co to znamená být démonem a hlavně, jak se člověk může stát démonem. IDK prostě mám ráda ten nápad, že démon nemá nic společného s Biblí nebo s náboženstvím obecně, ale jde spíš o psyhickou věc.

Další věc - původně jsem tuhle povídku plánovala na dvě části. Pak na dvě chapters. Teď jsme u páté chapter, která měla být poslední. Měla být. Pokud ale chcete, myslím, že bych to mohla protáhnout na šest chapters. Plus jsem taky slibovala sequel k téhle povídce, ale zatím váhám. Takže mi řekněte, jestli chcete tuhle povídku delší a jestli by jste taky měli zájem o sequel, který by byl víc blood&gore.

PLS R&R a hlavně mě nebijte.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 B. B. | 29. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

Připadám si vážně šáhle, když se každý pátek třepu na osmou hodinu večerní, abych si mohla přečíst další kapitolu tvé skvělé povídky. Připisuju to taky nedostatku českých TW slash povídek. (Sama bych už mohla něco dopsat a ne začít rozepisovat pátou jednorázovku, ehem...)
Každopádně, tenhle díl se mi líbil snad nejvíc od chvíle, kdy nastoupil Stiles ala démon. Hodně jsem byla z celého toho démonství zmatená a konečně se mi dostal vysvětleví. A moc se mi líbí, má to logiku. A navíc se nám zase pomaloučku vrací náš oblíbený silly Stiles. Ňuňu, jen ať slintá nad Derekem dál.

A můj názor na sequel? Ten ti řeknu hned, jak mi někdo vysvětlí, co to je :D

2 Scudl007 Scudl007 | 29. listopadu 2013 v 20:34 | Reagovat

OMG tenhle díl se mi šíleně líbí, máš ode mne zlatou jedničku s hvězdičkou,dvakrát podtrženou. Já jsem pro rychlý konec, ale s tím, že konečný díl musí mít 18+ minimálně :D Nádhera :*

3 Myrtle Myrtle | 30. listopadu 2013 v 10:55 | Reagovat

Tak tahle kapitola byla úžasná. Moc se mi líbí ten nápad že démon je spíš psychického rázu než nějaké stvoření z pekel. A k poznámkám rozhodně bych uvítala další kapitoly. Je to skvělá povídka a v pátek už zase budu natěšená na osmou hodinu. :D

4 Venira Venira | 30. listopadu 2013 v 12:00 | Reagovat

Ha! Nebyla jsem tak daleko od pravdy se Stilesem :)
Na můj vkus trochu ukecaná kapitola (dávám přednost akci), ale už bylo na čase objasnění - obměkčil mě Peter na posteli ^^
ps: upřímně se zastávám demonů jako postaviček z pekla. Oni lidi jsou demoni už za života, ale to co se z nich může stát v místě koncentrovaného utrpení a násilí, z nich dělá ještě větší monstra.
Ale tvůj výklad se mi taky moc líbil :) beztak...pořád jsou to pokroucené duše

5 + Platy + + Platy + | Web | 30. listopadu 2013 v 12:47 | Reagovat

Ty kráso! Náhodou jsem na tvůj blog narazila a nemůžu uvěřit co vidím! O_O Ty znáš Teen Wolf a dokonce shipuješ Sterek?! FGJHZTGFHJTR Jsi tak epická! Sterek for the win! <3

6 + Platy + + Platy + | Web | 30. listopadu 2013 v 12:48 | Reagovat

( PS: Followlo jsem tě na Tumblru C:)

7 luczaida luczaida | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 16:13 | Reagovat

Uhm, myslím, že šestá kapitola mi nebude vadit, stejně tak sequel :D
Btw tahle kapitola se mi hodně líbila a teorii, že démoni nemají nic společnýho s náboženstvím ti plně schavluju :)
Navíc bych dost uvítala, kdyby Peter konečně těm bezohledným blbcům nakopal zadek za to, jak Stilesovi ublížili a taky by tam mohla být nějaká Sterek scéna s ještě víc spráskaným Derekem :3

Btw ta Sterek ikona v menu je boží, asi ti ji ukradnu, ale ještě teda nevím, kam ji dám :D

8 zubejda zubejda | 1. prosince 2013 v 19:56 | Reagovat

PIŠ,PIŠ,PIŠ ak mi niečo zdvihne náladu tak tvoja poviedka

9 Enari Enari | E-mail | Web | 4. prosince 2013 v 11:41 | Reagovat

[1]: Ani nevíš jakou radost mi to dělá, když mi tu zanecháváš takové rozkošné komentáře. ZA takového věrného čtenáře jsem velmi vděčná:)
Pokud někdy napíšeš povídku na TW, tak tu nezapomeň zanechat odkaz;)
Sequel - pokráčko. Tohle je by byl první 'díl'. Až dopíšu šestou kapču Devila, tak by nastoupil sequel (druhý díl)...

[2]: VE skutečnosti si nejsem jistá jestli bude nějaké to PWP nad 18 let... BAZINGA!Jasně, že bude šuka*ka XD

[3]: Mnohokrát děkuji za věrné komentování:) Vždycky potěší milý čtenář:) Asi Vás Devil ještě hodně dlouho neopustí:)

[4]: Ve skutečnosti.... původně jsem chtěla Stilese udělat jako psychika na způsob Carrie, ale... má úchylku na černé oči ala démoni ze SPN... XD
A vážně jsem ho chtěla napsat jako arogantního sráče, takže yeah... démon XD
Vlastně to tvoje vysvětlení mě tak zaujalo, že jsem to pomalu fakt napsala do povídky, ale nechtěla jsem od tebe krást >_<
Ale vážně to bylo zajímavé vysvětlení:)

[5]: Hey there! Vítej na lodi:) Mnohokrát děkuji za follow:)

[7]: Že jo?! Taky chci, aby se Peter pořádně nasral a dal těm zmetkům co proto XD
Kdy se toho dočkáme I'm wondering...

[8]: Jsem moc ráda, že na někoho tak tahle povídka působí considering, že je to jen angst angst angst XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama