The Devil Within You: Chapter Two (2/3)

4. října 2013 v 20:00 | ~Enari
Název: The Devil Within You
Díl: Chapter Two (2/3)
Přístupnost: MA/Explicit
Tags: smut, angst, depresivní, horor, humor
Pairing: Derek Hale/Stiles Stilinski, Peter Hale/Stiles Stilinski, další

Poznámka autorky: All hail to mighty cloud... je tu daší dílek...
Slibuji, že brzy tu budete mít Sterek feels~
Vážně...
Přísahám... jenže já si s tím Steterem nemůžu pomoct!
Jako vždy prosím R&R





Derek sestoupal po schodišti. Se zívnutím si protřel oči; jeho vlasy trčely do všech možných stran, oblečení pohodlné. Po dvou bezesných nocích si konečně dopřál trochu toho spánku, protože haló, i rozený vlkodlak není odolný vůči všemu tomu množství totálních hovadin, kterým musel Derek poslední dobou čelit. Kde byly ty doby, kdy jediným jejich problémem byl psychicky narušený strýc s vraždícími mi tendencemi? Derek by si radši dal ještě jedno kolečko s Peterem v jeho psycho-alfa podobě, než přemýšlet nad jejich stávající situací.

Když v noci přišel z klubu, okamžitě začal bombardovat Deatona otázkami ohledně Stilese. Žádná z odpovědí se mu ani trochu nelíbila. Scott dokonce ztratil hlavu a nevědomky se přeměnil, takže ho Derek musel dát znovu do latě. Když se to vzalo kolem a kolem, Deaton jim moc informací neposkytl, a to odsoudilo Dereka k více než mrzuté náladě.

Kdyby měl být upřímný sám k sobě, bál se o Stilese. Byl to vůbec Stiles? Potřeboval pomoc? Pokud ano, mohli mu vůbec nějak pomoc? Nebo to jednoduše byl Stiles, který prošel určitou změnou? Když mu uhořela skoro celá rodina, Derek se dost změnil. Z neposedného, bezstarostného teenagera se stal tím, čím je teď. Co když se něco podobného stalo Stilesovi? Co když celé to umírání a zmrtvýchvstání Stilese změnilo? A jak vůbec dokázal zmrtvýchvstát? Rozhodně to nebylo po vzoru Petera. Stiles nebyl nic víc než obyčejný člověk, předtím než zemřel.

Z těch všech otázek ho bolela hlava. Co by měl teď dě-

Z myšlenek ho vytrhl hlasitý zvuk otevírajících se kovových dveří. Peter okamžitě odložil knihu, kterou doteď četl a zvedl se z pohovky. Nikoho neslyšeli přicházet.

"Stiles Stilinski jméno mé. Tělem i duší přítomen."

Do loftu s podezřele dobrou náladou vplul Stiles. "Tak ja- wow," chlapec se zastavil v půli kroku. Se zájmem si prohlížel Dereka v jeho ranním úboru. "Právě jsem zjistil, že i oči mají chuťové buňky," bleskl po alfovi zářivým úsměvem.

"Jak ses sem dostal bez auta?" zeptal se Peter, kterého pravděpodobně nezajímala skutečnost, že kluk, který ho předchozí noc sváděl, jim tu stál, jako by se nechumelilo.

"Magie," pokrčil rameny a ujal se okupovat volnou pohovku.

"Ale teď, kvůli čemu jsem sem vlastně vážil celou tu nehezky nudnou cestu," z tašky přes rameno vylovil papírové desky. Poplácal na nízký stolek před sebou, jako by chtěl říct 'Sednout chlapci' a když k němu Derek s výrazem nesouhlasu přišel, vrazil mu do rukou svůj úlovek.

"Pamatuješ, jak jsi za mnou byl kvůli těm lidem, co se snažili ti prohledat dům?" Stiles kývnul ke spisu.

"Podvodníci. Už to párkrát udělali. Co je ale zajímavé," a to bylo pravděpodobně na Stilese až příliš nudného monologu, protože se rozhlédl kolem, sebral ze stolku časopis, vytáhl propisku a začal Justinu Biebrovi malovat hitlerovský knírek. Zbytek informací už odříkával monotónním hlasem, "nikdy nic nevzali, žádné podstatné informace nezískali nebo alespoň to tak vypadá. Jako by se prostě rozhodli navštívit pár lidí. 'Jsme fízlové, ukažte nám svoje věci' a pak zase táhli. Neplatí daně. Není o nich moc známo. Žádné školy ani zaměstnání. Prostě nic."

Zatímco mluvil, Derek si sedl na stolek naproti Stilesovi a otevřel desky. Jak je vidět, bude si muset zvyknout na to, že se Stiles bude objevovat a zase mizet, jak se mu zachce.

"Mimochodem, jak to, že tě ti dva převezli? Myslel jsem, že máte v mozku zabudovaný detektor lži nebo tak něco. Neměl bys vědět, že to byli podvodníci?"

"Oni mi nelhali," vzhlédl Derek od dokumentů. "Poslouchal jsem jejich srdce. Nic nenapovídalo tomu, že by lhali."

Peter se přesunul za Dereka a četl mu složku přes rameno. "Nebo jsou to tak dobří lháři," poznamenal. Vypadalo to, jakoby chtěl ještě něco říct, ale zastavil se. Patentovaný výraz zamračení, který se pravděpodobně dědil v genech Haleovy rodiny, se mu usadil na tváři.

"Co je?" Stiles si s hlasitým mlasknutím vyndal propisku z pusy a posadil se zpříma.

Peter vzal jeden list papíru ze složky, aby si ho mohl přečíst pozorněji. "Tohle jméno znám." Derek se s otázkou v očích obrátil na svého strýce. "Debora Adradeová. Byla to známá mého otce. Pokud vím tak by měla být už dvanáct let mrtvá."

"Tak má holka smůlu, protože jak jsem zjistil, tak byla zavražděna přibližně rok zpátky. Někteří lidi si z umírání prostě udělali koníčka." Stiles se málem neudržel, když na něj oba muži pohlédli. Derek vypadal, jako by Stiles oznámil, že si hodlá podříznout žíly. Peter se zas snažil nasadit netečnou masku, ale v jeho očích byla známka po obavách a možná i troše zdravého zájmu.

"Je to ona," prohlásil okamžitě Peter poté, co se ještě jednou pro jistotu podíval na fotku. Žena byla starší, než si ji pamatoval, ale byla to ona. "A mám pocit, že jeho už jsem taky někde viděl," kývl na další papír navrchu složky.

To už probudilo Stilesův zájem. "Takže znáš víc lidí z tohohle případu? Hmmm."

"Co to znamená?" ozval se Derek.

"Znamená to hodně věcí a já nemám trpělivost vysvětlovat ani jednu z nich," prohlásil Stiles a vstal z pohovky. "Pánové, hezky si tu hrajte na detektivy. Já odcházím."

V tu chvíli mladší Hale zpanikařil. "Počkej," vyhrkl Derek a chytil mladíka za loket. Stiles na něj překvapeně pohlédl. Derek ztěžka polkl, jakoby nevěděl co říct. "Jsi… Kde jsi byl?"

Stiles naklonil hlavu na stranu, jako to dělají štěňata, když jsou zmatená. Měl i ten samý nevinný výraz a Derek uvažoval, jestli si z něj jen nedělá legraci. "Když jsi umřel… Mysleli jsme, že jsi umřel," vyblekotal alfa.

"Chyběl jsem ti?"

Derek nevěděl, jestli má Stilese jednoduše chytit za ramena a vklepat do něj trochu rozumu, nebo ho jednoduše povalit zpět na pohovku a dělat všechny možné věci, jen aby se ujistil, že je tu mladík s ním a že nikam v nejbližší době neodejde.

Stiles se zarazil. Pohlédl na Dereka s takovou něhou vepsanou na tváři, že se vlkodlakovi sevřelo hrdlo. Mladík se k němu plně otočil a přistoupil k němu. Derek nevěděl co dělat.

V momentě, kdy ho Stiles objal, se mu divoce rozbušilo srdce.

A v okamžiku, kdy ho Stiles skoro políbil, rty se téměř dotýkaly, se čas zastavil.

"Mě se nezbavíš. A to je varování."



***



"Chlape, kdes byl? Jsi v pořádku? Všichni šílej, protože jsme tě nemohli najít. Kde si sakra byl? A co se s tebou-"

"Scotte," zvýšil hlas, aby svého nejlepšího kamaráda zastal. Byli zrovna uprostřed školní chodby a lidi se po nich začali ohlížet. "Jen klid. Nádech a výdech," radil, zatímco táhl svého mentálně retardovaného vlkodlaka za triko ke své skříňce. "Jak to jde s Allison?"

"Jak- Kruci Stilesi, mohl bys mi vysvětlit, jak to, že jsi naživu?"

"Mohl bys mi vysvětlit, jak to, že sis zhoršil známku z chemie. Teď vážně, pár dní nejsem ve škole, aby honil tu tvou chlupatou prdel kolem a topil tě v knížkách a ty si zhoršíš známku. Jak? Myslel jsem, že víc už to nejde."

Scott na něj chvíli koukal, jako by ses zbláznil a pak se rozkřikl. "Ty-" pak jednoduše ztichl a přitáhl Stilese k sobě. "Jsem tak rád, že jsi zpátky," zamumlal mu do ramena. "Už nikam neodcházej, ok?"

"A kam bych měl jít? Pojď, jdeme pozdě na hodinu. A neodpověděls mi na otázku."

Když dorazili do třídy, všichni už byli na svých místech. Erica s Isaacem si Stilese hned všimli a vypadalo to, že by se na něj hned vrhli, nebýt profesora, který právě vstoupil do třídy.

Vlastně to byla velká zábava, dívat se jak se ti dva s ním snaží komunikovat přes půlku třídy. Nejdřív zkoušeli šeptat, za což je Harris po pátém pokusu rozsadil, pak zkoušeli posílat papírky. Smůla, že ani na jeden z nich Stiles neodpověděl. Vlastně ani žádný z nich nečetl. Proč taky? Furt ty samé nudné otázky, které mu už stačili položit Derek, Peter i Scott. Jakoby jim snad Stiles hodlal dát jasnou odpověď.

Povedlo se mu vyhnout se jim do konce vyučování, a jelikož po vyučování už neměl co ve škole dělat, lakros mu už ani nic moc neříkal, zamířil rovnou k Jeepu. Domů už ale nedorazil.



***



"Co budeme dělat?"

Ta otázka byla položena se zoufalstvím v hlase. Díval se na svého alfu, jakoby doufal, že má snad nějaký geniální plán, který by jim všem měl zachránit krk. Takové štěstí ale neměli. A teď ani neměli Scotta, Jacksona a Petera, což činilo nadcházející boj ještě bezútěšnějším. Když se minule střetli s tou zdivočelou vlkodlačí rodinkou, všichni si odnesli vážná zranění, potupnou porážku, a co bylo nejhorší, Stilesovo mrtvé tělo. Nevěděli, proč je ta smečka nechala minule jít. Prostě se stáhli. Dnes to ale vypadalo, že takové štěstí Haleovu smečku nepotká.

"Bojovat."

Derek se proměnil do své beta-podoby a zbytek následoval jeho příkladu. Všichni stáli připraveni na boj na místě, kterému říkali domov.

Stmívalo se, ale špatná viditelnost je moc netrápila. Ani né tak kvůli tomu, že i ve tmě dobře viděli, ale především tu byla ta skutečnost, že ta monstra mohli dokonale slyšet. Hluboké vytí nepřipomínalo nic, co kdy Derek slyšel, a ne poprvé ho napadlo, že tyhle stvůry možná ani nebyli vlkodlaci. Bylo jich celkem šest. Něco kolem dvou metrů vysokých stvůr s protáhlými čenichy, našedlou srstí, žlutýma očima a šíleným výrazem. Tyhle příšery běhaly jen po dvou a měly víc lidskou než zvířecí podobu. Až na hlavu. Ta byla dokonalou vlčí replikou.

Prozatím se pohybovali jen za linií stromů. Vyčkávali. Možná se je snažili vystrašit.

Derekovi se naježily chlupy. Tihle čoklové už jeho rodině způsobili dost bolesti. Vzpomínka na Stilesovo polámané tělo mu probleskla myslí a zanechala po sobě jen touhu zabíjet.

Ozvalo se táhlé vytí a jako na povel obě strany vyrazily proti sobě. Bylo to šest proti čtyřem. Isaac byl tím prvním, kdo se setkal s oponentem a také prvním, kdo se zabydlel na zemi. Derek mohl na dálku slyšet, jak jeho betě praskly kosti, když byl sražen do vlhkého listí. Jen samotný fakt, že se někdo opovážil ublížit členovi jeho smečky, ho vytáčel do nepříčetnosti, ale právě teď nemohl Isaacovi nijak pomoct.

Ne, když se na něj řítili hned tři vlkodlaci.



***



Isaac nemohl dýchat. Ten parchant mu mířil na hruď a ujistil se, že mu odrovná plíce. Marně se snažil bojovat o dech.

To jsme se předvedli. Ani jsem nezačal a už jsem odepsanej. Než se mi uzdravit spravit plíce, stejně mě oddělaj.

Isaacovi se svět rozplýval před očima. Několik různobarevných skvrn se motalo kolem sebe. Vše ztrácelo barvy, pachy začaly slábnout a tehdy si Isaac uvědomil, že nebude ani vědět, pokud ho někdo teď dorazí.

Poslední, co uslyšel, byl strašlivý řev raněné bestie.



***



Erica se rychle snažila vstát ze studené země, ale neměla na to sílu. Hluboká rána v boku jí působila neskutečnou bolest. Jen sotva v sobě našla odhodlání vyškrábat se do sedu, natož bojovat.

Umřu tady. Ach Bože, já umřu.

Neměla daleko k slzám, ale snažila se je zadržet a umřít s hrdostí jako pravý vlkodlak. Bylo to těžké. Tak moc se bála.

Ohromné zvíře se nad ní tyčilo s krvelačností v očích. Erica se snažila krýt si obličej, když se ta stvůra rozmáchla, aby ji uhodila. Zabila. Jenže rána nikdy nedopadla. Dívka zmateně dívala na dlouhé delikátní prsty obtočené kolem širokého, srstí porostlého zápěstí, které zadržely smrtící úder.

Erice chvíli trvalo, než jí došlo, že se cizí vlkodlak bezvýsledně snaží z ocelového sevření dostat. Pak její strachem okupovaný mozek konečně pochopil, co se dělo.

Stiles klidně stál vedle té obludy a s tvrdým výrazem ve tváři jí drtil ruku. Zvíře zařvalo a snažilo se druhou prackou ohnat. Stilesovi stačil jen malý pohyb a další bolestivý řev se vydral z netvorova hrdla, když se jeho kosti s hlasitým praskotem zlomily.

Erica ani nevěděla, jak se to stalo, ale to zvíře leželo na zemi v kaluži krve.

"Erico," ozval se Stiles. Jeho hlas byl jemný a utišil její rozběsněné srdce. Jeho oči se změnily z nekonečné temnoty do jeho normální lidské podoby, když jí podával ruku, aby jí pomohl se postavit. "Jak jsi na tom?"

Erica jen němě přikývla, stále ještě v šoku, ale také ohromně vděčná.

Stiles jí odpověděl úsměvem a odběhl pomoci Derekovi.



***



Alfa už si myslel, že tohle je konec jeho smečky. Byl si tím jistý, a proto se nebránil vzpomínkám na rodinu, na své bety, na Stilese. Chtěl toho tolik udělat a napravit tolik věcí. Bolest z nesčetných zranění už mu zatemňovala mozek, a tak si zprvu neuvědomil, že dva ze tří vlkodlaků, kteří se na něj zaměřili, už jsou mrtví. A ne jeho rukou.

Tmavý stín se objevil za jeho nepřítelem, stáhnul ho na zem a než si Derek stačil uvědomit, co se to k čertu děje, temná postava zaryla nehty hluboko do vlkodlakovi lebky a během vteřiny ji rozdrtila. Krvavá kaše a úlomky kostí odpadávaly z rukou osoby, která mu byla drahým přítelem a zároveň naprosto neznámou bytostí.

Byl tak rád, když si uvědomil, že omdlévá. Byl vyčerpaný, jak fyzicky tak psychicky, a už neměl sílu řešit cokoli, co se kolem něj dělo. Už to jednoduše nedokázal. Chtěl spát a spát. A chtěl jít domů ke své rodině.

Ke Stilesovi.



***



"Ok," vydechl Stiles, když uložil Isaaca na pohovku. "Ten teda vypadá. To už si měl dát radši rande s Jackem Rozparovačem. Ten chlap byl alespoň gentleman."

Stiles se otočil na Boyda. "Jak ti je?"

Boyd si ho měřil obezřetným pohledem, zatímco čistil Derekovi rány. Pak pokrčil rameny: "Přežiju."

Stiles nasadil zmatený výraz: "Ty to považuješ za úspěch? No na druhou stranu, tys vážně zabil jednoho z těch Lon Chaneyů, takže kudos tobě, můj příteli. Erico? Dobrý?"

Erica se na něj podívala se slzami v čích. Ta už měla taky dost, ale Stiles teď nebyl v kavalírské náladě a rozhodně ji tu nehodlal utěšovat. Dívka párkrát přikývla a otřela si mokré tváře.

"Hlídejte je. Kontrolujte, jestli se uzdravují. A jestli náhodou začnou zvracet černou krev," Stiles zastavil, jako by přemýšlel, co by měli v tom případě dělat, "tak je zahrabte pěkně hluboko do země a nějakejch šest stop nad ně ještě pohřběte mrtvýho čokla. Když nasaděj policejní psy, tak najdou jen jeho zdechlinu a budou si myslet, že se K devítky zmýlily. Jinak mi zavolejte, když se jejich stav zlepší. A spalte ta těla před domem."

"Počkej. Ty odcházíš?" Vrhla se k němu Erica a dokonce k němu vztáhla ruce, jakoby ho chtěla obejmout. Stiles o krok ustoupil.

"Doma na mě čekají nějaké čtyři druhy pizzy, tuna sci-fi filmů a večer s mým otcem, takže jo. Odcházím. Vy už to tu zvládnete," Stiles vyrazil k východu, ale než stihl vyjít ze dveří, Erica se k němu tiskla a tiše mu vzlykala do zad.

"Děkuju. Děkuju, že jsi nás zachránil. Děkuju."

Stiles si povzdechl. "Vážně nesnáším svou práci."



***



"No páni."

Peter se otočil za zdrojem hluku. K jeho nesmírnému překvapení tam stál Stiles s rukama v bok a velkým úšklebkem na tváři.

"Chlape, tohle ti totálně kazí image. Teď bys měl být zalezlej někde ve svém temném doupěti, ponořený do nekromantskejch knížek a plánovat ovládnutí světa. Nebo minimálně dělat něco tajemného a zakázaného. Tohle," chlapec ukázal na nákupní vozík plný potravin, "to mi úplně pokazilo můj názor na tvou osobu."

Peter se tiše zasmál. "A jaký byl na mě tvůj názor předtím, než jsi mě viděl dělat nákup, jako obyčejný smrtelník?"

"Hospodská puťka," opravil Stiles a pokynul muži, aby ho následoval. "Zaprvé, jsi vlkodlak. Neměl bys vůbec dělat pochůzky. Mé sny o tom, že jíte jen to, co si ulovíte, už byly dávno zničeny Scottem, který se nedokáže přestat ládovat česnekovými čipsy. Zadruhé, zelenina? Vy to vážně jíte? Další z mých krásných představ je v háji. Měli byste jíst jen krvavý steaky. Navíc jsi přece Second. Sice můžeš být pod Derekem, ale tohle? Neměl bys poslat jednu z bet, aby ti nakoupily?"

"Ti nevědí, co jsou to kvalitní potraviny. Mohly by žít jen na mražené pizze a číně od Woka."

"Hmm," Stiles hodil do vozíku nějaké těstoviny čistě proto, aby zaměstnal ruce.

Pak se s teatrálním gestem opřel o předek vozíku, čímž je oba bezpečně zastavil na místě. Peter nevypadal, že by mu to vadilo.

"Nudíš se?"

"Pořád," vzdychl si Stiles. "Vkládal jsem v tebe tak velké naděje, ale nakonec seš další hodnej vlkodlak v zástěře. Mimochodem, už tak sis snížil reputaci v očích všech nadpřirozených stvoření v okruhu tisíce mil, když jsi Smečce udělal ten vynikající Crème brûlée."

"Takže ti chutnal," usmál se potěšeně Peter.

Stiles si olízl rty a ne, nebylo na tom nic, co by naznačovalo flirtování. Peterem neprojelo zachvění. Neusídlilo se v jeho klínu. Nevzbudilo to v něm plamínek touhy. A Mladý Herkules byl skvělej film. Chlapec na to ale neodpověděl, a místo toho se raději věnoval házení náhodných věcí do košíku.

"Nepotřebujeme svíčky s vůní lesa," poznamenal Peter, když byla mezi potraviny vhozena krabička voděodolných svíček s vůní jehličnatého lesa, nevhodné pro děti do 12 let. "Žijeme v lese."

Stiles jen pokrčil rameny, vytáhl propisku z Peterovy náprsní kapsy a začal ji žužlat.

"Tak tomuhle se říká orální fixace," poznamenal se zvednutým obočím Peter.

"Nikdy nevíš, kdy mi schopnost vtáhnout do krku prakticky cokoli, zachrání život."

Peterův mobil se rozezněl.

"Nech to," rozkázal Stiles a táhl ho směrem ke sladkostem.

Oba pokračovali k pokladně a Stiles dokonce překvapil Petera svou galantností, když mu pomohl s taškami až k autu. Už byla tma a moc lidí tu stejně nebylo.

"Už ti došlo, že nejsem tak špatnej?"

Peter ustal v uskladňování tašek do kufru auta. Tohle ho zaskočilo. Byl si vědom, že tam hodnou chvilku jen tak stáli, hledíc jeden na druhého a ta situace přišla Peterovi neuvěřitelně intimní.

"Jsem vděčný za jakéhokoli Stilese. Ať už je to ukecanej malej spratek nebo někdo o stupeň výš na potravním řetězci."

Stiles se pro sebe usmál, vložil zbytek nákupu do kufru a zavřel ho. Pak přistoupil k Peterovi, který bojoval o sebekontrolu, protože jeho divočejší stránka ho nabádala, aby se přikrčil a možná i vycenil zuby. Nebo odhalil krk. Ale ta lidštější a racionální část jeho osobnosti chtěla relaxovat ve Stilesově společnosti. Chtěla, aby byli zase přátelé. Aby to byl on, kdo má vyšší moc a tím pádem, aby to byl on, kdo mohl zastrašovat, ale i chránit toho druhého.

"Petere," přistoupil ještě blíž, "ze všech lidí, kteří vědí, co se mi stalo, chci, abys to byl především ty, kdo mi bude věřit. Mohl jsem se změnit, ale pořád jsem to já. Stiles."

Další krok vpřed a Peter se ocitl uvězněný mezi autem a mladým pevným tělem. "Můžu být drzejší a nebezpečnější," Stiles si prohlédl Petera a ten pohled křičel 'Erekce na počkání'. "Ale jsem to pořád já. A tohle nové já hrozně moc rádo říká pravdu. Tak třeba," lehce položil dlaň na mužovu hruď a téměř se zdálo, že se oba díky tomu jednoduchému doteku rozechvěli, "věděl jsi, že jsem se tě bál, protože jsi mi tak připomínal sám sebe?"

Peter okamžitě vystřízlivěl z blaženého opojení. Vůně vzrušení mu těžce plnila plíce a zatemňovala mysl, ale samotná skutečnost, že se mu mladík otevíral po tom všem, co se stalo, ho těšila a nutila zaměřit na něj všechnu svou pozornost.

"Říkal jsem si 'Co je to sakra se mnou? Ten chlap je vrah a napůl šílenej vlkodlak. Proč je mi ze všech lidí nejblíž?' Pak mi to došlo. Všechny ty maličkosti a detaily. Vždycky stavíš Smečku na první místo, stejně jako já. Vždycky máš plán, stejně jako já. Pro své milované bys udělal cokoli, stejně jako já. Dokonce bys pro ně i zabíjel," Stiles si olízl rty, jako by snad váhal pokračovat,
"-stejně jako já."

Pokrčil rameny. "Už tehdy jsem byl ochotný pro vás udělat všechno, teď se mi jen dostalo těch správných prostředků."

Peter nevěděl, co říct. Věděl, že Stiles byl ochoten zajít hodně daleko, ale slyšet ho to říct nahlas, bylo něco ohromujícího. Ano, Smečka věděla, čeho je Stiles schopný, ale nikdo to nevyslovil, nikdo to nepřiznal. Byla to jako nepsané pravidlo. Nikdo o tom nebude mluvit, protože Stiles je člověk a my velcí zlí vlci. Nikdo neřekne nahlas, že náš Benjamínek má mysl chladnokrevného vraha.

Jak se zdá, to pravidlo teď padlo.

"A když už jsme u všeho toho zpovídání, je tu ještě něco k čemu bych se chtěl přiznat," oznámil Stiles na tváři mu hrál ďábelský úsměv. Peterovi by teď možná poskočilo srdce, kdyby to za něj neudělal malý Peter v kalhotách. "Škoda, že nejsi alfa," vydechl Stiles a jeho rty byly tak blízko těch Peterových. "Klidně bych tě nechal, aby sis mě vzal ve své alfa podobě."

Peterovi se šokem rozšířily oči. Tohle nebylo jen nečekané, ale za určitých okolností i směšné. Kdyby se plně proměnil v alfu a zkusil se se Stilesem pářit...?! To bylo směšné! Vždyť by toho kluka polámal. Navíc, Stiles byl někdo, po kom Peter toužil, a proto by se ve své alfa podobě nedokázal ani ovládat. Ušoustal by ho k smrti!

Stiles se rozchechtal jako by přesně věděl na co myslí.

"Tohle dává pojmu 'bestiality' úplně nový rozměr, co?"

"Jak vidím," ozval se Peter přiškrceně, "tvůj hormony okupovaný mozek má až nehezky bujnou představivost."

Stiles si s úsměvem odfrkl. "To nebyl jen výplod mokrých snů. Kdybys byl alfa, udělal bych všechno, abys mě ošoustal někde v lese za svitu měsíce."

Peter roztřeseně vydechl. Kdy se jeho ruce obtočily kolem toho útlého pasu? A kdy ho Stiles obejmul nazpět kolem krku? Ty elegantní ruce pomalu sklouzly po jeho ramenech, putovaly po vypracovaných svalech na hrudi, kde se zastavily.

Stilesovi se na tváři mihl smutek a to Petera zmátlo. Co se stalo?

Stiles rychle sáhl pod Peterovo triko a usídlil své studené dlaně na vlkových žebrech. Pak Peterovi došlo, po čem Stiles pátral.

"Takže to nefungovalo. Alespoň ne permanentně," mladík sklopil oči.

"Smrt se dá oblafnout jen na krátkou dobu," odpověděl Peter. Nelíbil se mu smutek v chlapcových očích. Jeho ochranitelské instinkty vypluly na povrch a Stiles skončil v pevném, horkém objetí.

Ty šikovné prsty mu pomalu klouzaly po těle. Hledaly. Zkoumaly. Vlkodlak si byl vědom, že za poslední dobu shodil a žebra mu začaly vyčnívat zpod kůže, ale nebylo to zas až tak hrozné, aby si toho Smečka všimla. Peter nechtěl, aby si toho všimli. Dokonce měnil a ovlivňoval svůj pach tak, aby si ostatní neuvědomili, že je něco špatně.

Překvapilo ho, že to o něm zjistil zrovna Stiles. Proč on? Sakra, kdokoli, jen ne on!

"Zapomeň na to, Stilesi. Není to-"

"Ne! Mlč," řekl už klidněji mladý muž v jeho objetí. Pak se na něj podíval s tím nejjemnějším úsměvem a Peter z nepochopitelného důvodu pocítil zvláštní klid. "Ty si vážně myslíš, že tě nechám odejít?"

Pohladil muže po tváři. "Všechno bude v pořádku," zašeptal Stiles a Peter mu to věřil.

Bylo úžasné sledovat, jak Stiles dokáže měnit nálady. V jednu chvíli to vypadalo, že se rozpláče, nebo políbí Petera a pak zničehonic to byl zase pětiletý kluk v těle puberťáka.

"Očekávám ten Crème brûlée při nejbližší možné příležitosti," objednal si a vyrazil pryč. Než mu Peter stačil nabídnout, že ho odveze domů, jeho mobil se znovu rozezněl.

"To bude asi Erica nebo Boyd. Ti jediní byli tak nějak v kondici vytočit číslo."

Odpovědí mu byl zmatený výraz.

"No jo vlastně. To jsem ti zapomněl říct. Na Smečku znovu zaútočila ta psí banda. Isaac s Derekem nevypadají moc dobře. Asi bys měl jít za nima."


Poznámka:
Co se easter eggů týče... jméno Adrade(ová) je na 666. místě v žebříčku nejpoužívanější amerických jmen ^_^
Další easter egg - ve filmu Mladý Herkules hrál Ian Bohen, jenž v seriálu Teen Wold hraje našeho milého strýčka Petera.
Taky jsem se chtěla omluvit (?) za tu bojovou scénu. V tomhle vážně nejsem dobrá a navíc mě ani ty bitky v povídkách moc nezajímají. Většinou jsou chaotické a špatně popsané. Jo ve filmech, to je jiná...
Doufám, že se Vám všem díl líbil, i když je v něm plotu je po málu. Nezapomeňte komentovat:)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jael jael | 4. října 2013 v 20:48 | Reagovat

Stiles to zabíjí. Při části s Peterem jsem se válela po zemi *mrtvá*
takže se začíná projevovat Stilesovo nedávno-nabyté-temné-já? .awesome.
"psí banda" zaujala. Z velkých zlých vlků udělala štěňata, která se sama neubrání. Potřebují člověčí pomoc od Stilese... vlastně ne zase tak člověčí, správně?
Steter napětí nemá chybu.

...

PROČ nemám stroj času?

2 Catherine Catherine | 4. října 2013 v 22:56 | Reagovat

Awwww! I love it! Nevím jak to do dalšího pátku vydržím!!! Je mega super úžasné! :D

3 heartles heartles | 5. října 2013 v 0:31 | Reagovat

i love you please i want more :D

4 luczaida luczaida | E-mail | Web | 5. října 2013 v 2:14 | Reagovat

Ah.. jsem vzhůru už skoro 22 hodin vkuse a skoro na to nevidím. Neusnula bych ale, kdybych si to nepřečetla. Promiň, že dnes komentář stojí za hovno. Ale musím říct, že z kapitoly se mi nejvíc líbil ten poslední part od obchodu k autu ;)

5 Nade Nade | Web | 5. října 2013 v 10:38 | Reagovat

Stiles smečce pěkně zamotává hlavu. No, mě taky. Pořád netuším, co se s ním vlastně stalo. Vlkodlak není, a obyčejný člověk už rozhodně ne. Díky, těším se na pokračování.

6 Scudl007 Scudl007 | 5. října 2013 v 12:27 | Reagovat

Nářez :D :D Myslím, že potom, jak je vždy Stiles ten chudák, kterýmu musí všichni chránit záda, je tohle příjemná změna :D :D (i když samozřejmě doufám, že se nakonec z toho oklepe a bude zase jen člověk, samozřejmě :D). Ode mě máš zlatou jedničku s hvězdičkou :D Jen tak dál. :)

7 Keigh Keigh | Web | 5. října 2013 v 20:58 | Reagovat

Něco za něco, babe. dostaneš tw threesome, až já dostanu další část. haha. fuk u too, u know?

8 Tercza Tercza | Web | 6. října 2013 v 12:02 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem u minulé kapitoly nenechala komentář, ale úplně mi to vypadlo... takže aspoň dneska za obě dvě části. Nejdřív mě děsily černý (démonský) oči Stilese, ale teďka si nějak zvykám. Jsem napnutá, co za tím stojí. A pátek je tak daleko...
Takže jen tak dál!*thumbs up*

9 Venira Venira | 7. října 2013 v 12:32 | Reagovat

Spíš bych soudila, že bojová scéna tady nebyla hlavním cílem, takže naznačena pro příběh, nad očekávání výborná :)
A co to sakra mělo být za myšlenkové pochody u Petera? whah! mě ale bylo horko z těch představ :D

10 Ilse Ilse | 8. října 2013 v 19:53 | Reagovat

Nádhera Stiles je prostě boží. :D Už se těším na pátek. :)

11 Enari Enari | E-mail | Web | 12. října 2013 v 17:33 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se Steter část líbí. Musím se držet zpátky, abych z toho neudělala jen Steter bez Stereka, ale to by jste mi asi neodpustili, co?

[2]: Pozitivní reakce vždy potěší :D

[3]: Neboj. Dostaneš:)

[4]: Nevím, jestli mám být ráda nebo ne, že tě držím venku z postele. Ale děkuji za komentář. Od tebe mě vždy potěší dvojnásob:)

[5]: Myslím, že sám Stiles bude mít problém určit co vlastně je... od teď se sebou začne tak trochu soupeřit. Víc v další kapče:)

[6]: Mockrát děkuji za pochvalu. Mám děsnej demon!Stiles kink. Dominantní, arogantní sráč bez výčitek svědomí... to je moje:)

[7]: ... well... shit and stuff

[8]: Děkuji za podporu. Doufám, že nezklamu:)

[9]: Mě je horko už jen když někdo vysloví jméno Peter, což je v prdeli, protože můj strejda se jmenuje Petr XD

[10]: Děkuji za komentář a hej Stiles je pořád v jakémkoli podání :)

12 S c a r s S c a r s | Web | 16. října 2013 v 22:35 | Reagovat

Šmarja, zrovna když si na Petera už tak hrozně zvykám, tak mi najednou začne proklouzat mezi prsty. WAEEEEEE?! that's so unfair that I want to flip table. UGH!

13 Karin Karin | 9. prosince 2013 v 23:19 | Reagovat

Stiles mi je moc simpatickej jen nevím co vlastně je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama