The Devil Within You: Chapter Two (1/3)

27. září 2013 v 20:00 | ~Enari
Název: The Devil Within You
Díl: Chapter Two (1/3)
Přístupnost: MA/Explicit
Tags: smut, angst, depresivní, horor, humor
Pairing: Derek Hale/Stiles Stilinski, Peter Hale/Stiles Stilinski, další

Poznámka autorky: Mnozí z Vás mi vyhrožovali smrtí, starodávnými čínskými metodami pomalého mučení, spamy a dalšími přírodními katastrofami. Hajzlíci.
Proč? Proč mě tak moc nesnášíte?
Ano, mučila jsem Vaši oblíbenou postavu. Ano, zabila jsem ji... ale tak hrozné to zas nebylo ne?
Navíc... nevím proč si stěžujete, když pravé utrpení teprv přijde. Připravte se na důkladnou psychickou kastraci.
Jako vždy prosím R&R





První ranní paprsky probleskly skrz větve stromů. Po dlouhé době strávené oplakáváním ztraceného člena smečky Derek rozhodl, že se všichni vydají do domu Haleů. Vzal bezvládné tělo do náruče, pevně si ho přitiskl k hrudi a bez slova se vydal se na cestu. Jeho bety ho poslušně následovaly. Nikdo nic neřekl, ani nemusel. Všichni cítili bolest nad ztrátou milovaného kamaráda. Každou chvíli se jeden k druhému tiskli, brali se za ruce a snažili se najít a dát alespoň trochu útěchy.

Ani teplo vlastního domova nepomohlo zahnat chlad, který jim svíral srdce. Nikdo si nedovolil promluvit. Nikdo si nedovolil vyrušit alfu, který soustředil všechnu svou pozornost na tělo ležící na gauči. Jemně vlhkým ručníkem stíral bláto a krev ze sněhobílé pokožky. Bříšky prstů něžně hladil namodralé rty a otřel z nich zaschlou krev. Když byl Stiles konečně zbaven veškeré špíny, Derek mu věnoval dlouhý pohled plný bolesti. Znaveně si položil hlavu na chlapcův hrudník a konečně po tak dlouhé době propukl v tichý pláč. Ruce samy od sebe bloudily po studené kůži, hladily ji a laskaly, jakoby se ji snažily konejšit.

Jeho ne. Prosím, Stilese ne. Derek nevěděl, jak dokázal unést všechnu tu smrt, bolest a smutek, když ho skoro celá rodina opustila. Jeho matka, kterou tak hluboce miloval, jeho sourozenci pro které by obětoval vlastní život, všechno, co tak vroucně miloval a chránil, se rozpadlo v popel. Noc, kdy shořelo sídlo Haleů shořela i část jeho srdce. A teď, po tolika dlouhých letech, kdy hledal něco, co by mohl pokládat za rodinu a konečně to také našel, by se s tím měl rozloučit? Měl by Stilese nechat jít, jako to udělal tu noc? Ne. To nedokázal.

Přes všechny ty bolestivé myšlenky si ani neuvědomil, že tiše vzlyká. Peter, který stál v rohu místnosti, dál od ostatních, se zachmuřelým výrazem sledoval svého synovce. Chtěl mu poskytnout alespoň trochu útěchy, jít k němu a obejmout ho nebo alespoň mu položit tuku na rameno, ukázat, že ve svém zármutku není sám. Ale nedovolil si to. Bylo dost dobře možné, že v tomhle stavu by na něj Derek ve zlosti zaútočil a Peter měl stále ještě alespoň zbytek pudu sebezáchovy, schovaný někde hluboko uvnitř.

Všichni se nakonec uklidnili. Už se žádné vzlyky ani nářky nenesly ztichlým domem.

"Dereku?" ozval se nakonec Peter, který si stále ještě zachovával chladnou hlavu. "Měli bychom zavolat Šerifovi. A taky musíme vymyslet nějakou krycí historku."

Nikdo mu však neodpověděl.

"Nebo ho chceš pochovat sám? Policie ho prohlásí za nezvěstného," dodal jemně. Začal být nervózní, když jeho alfa stále neodpovídal. Navrhovat, aby pohřbili kluka, o kterého měl Derek viditelně starost, by nemuselo být zrovna to nejlepší pro Peterovo zdraví. Zvlášť teď, když je Derek ještě pořád emocionálně nestabilní. Nebylo zvykem, že by si Peter kolem Dereka dával pozor na jazyk, ale tohle byla mimořádná situace.

Po chvíli si Derek těžce povzdechl, s obtížemi si stoupl a vyšel z obýváku směrem do kuchyně, kde byla většina členů smečky. Trpělivě tu na něj čekali, jako rodina. Někdo uvařil čaj ve snaze alespoň trochu zahnat chlad zející hluboko uvnitř jejich těl.

"Pojedeme za Šerifem a všechno mu řekneme. Všechno," zdůraznil se stopou zoufalství v hlasu. "Zaslouží si znát pravdu. Měl by vědět, co mu vzalo syna."

Někdo mu přikývl, někdo tiše souhlasil, Lydia se opět rozplakala.

Takže tohle je ono. Tím, že to řeknou Stilesovu otci, jakoby jen definitivně přijali fakt, že se jejich kamarád už nevrátí. Už žádné nezvladatelné záchvaty hyperaktivity. Už žádné zábavné hlášky z béčkových filmů ani sarkastické komentáře. Už žádné slovní souboje mezi Stilesem a Peterem. Stiles je pryč.

"Scotte," oslovený sebou trhl. Vzhlédl ke svému alfovi s otázkou v očích. "Půjdeš se mnou. Bude lepší, když tam se mou bude někdo, koho šerif zná."

Scott napjatě přikývl. Netěšil se na to, co má přijít.

"Petere, pomůžeš s-" ani nevěděl, jak to má říct, ale jeho Second věděl dobře co má na mysli. Pomůže Derekovi postarat se s úctou o Stilesovo tělo. Peter se okamžitě zvedl a zamířil do obýváku. Bude se o chlapcovi ostatky starat dobře po dobu, kdy budou v jeho péči.

Derek si s povzdechem promnul oči, když v tom si všiml, že má na rukou stále ještě zaschlou krev. Byl tím pachem tak prosycený, že si ani neuvědomil, že je sám zbrocený rudou tekutinou. Mířil do koupelny se umýt, když ho vyrušil křik.

"Dereku!"


Šok ve strýcově hlase ho zaskočil. V okamžiku byl v obýváku po Peterově boku. Starší muž němě zíral na špinavou pohovku. Stiles tam nebyl.

***

Derek byl v koncích. Nevěděl, co dělat nebo jako situaci zvládnout. Měl by Stilesovo zmizení nahlásit na polici? Měl by vyslat své bety, aby prohledaly okolí? Rozhodně musel něco udělat, ale co? Stopování Stilese a jeho únosce bude oříšek, protože Stilesův pach byl všude kolem, ale pach osoby, která ho vzala? Ten nebyl nikde, a to smečku mátlo. Byl to cizí alfa, který dokázal maskovat svou stopu? Derek chtěl vykřičet svou frustraci a rvát si vlasy z hlavy; nejenže ztratil Stilese, ale teď nemohl ani pohřbít jeho tělo. Co vůbec chtějí s jeho pozůstatky udělat? Chtějí je znectít? Něco takového Derek nikdy nepřipustí.

Uvědomoval si, že děsí své bety, když jim přikázal, aby začaly s hledáním Stilese. Oči mu rudě svítily, tesáky obnažené a celým postojem vyzařoval podrážděnost. Díky Bohu, že tam byl Peter, aby ho držel v lati, protože Derek pomalu ztrácel kontrolu. Doteď byl jen v šoku, ale pomalu se v něm začaly probouzet emoce. Emoce, které chtěl nechat hluboko pohřbené. Bylo to jako znovu prožívat požár. Derek nevěděl, jestli padnout na kolena a brečet nebo ničit vše kolem.

Ještěže Peter vyhodil zbytek smečky z domu, aby plnily zadaný úkol, protože mladší Hale si byl jistý, že by na ně vyjel, kdyby tu teď s ním byly.

Ani si neuvědomoval, jak moc za je strýčkovu přítomnost vděčný. Jako by byl zase malý vlk a spoléhal se, že Peter se o něj postará, že bude vědět, co dělat. Hrdost alfa samce stranou, Derek se bezradně zahleděl staršímu muži do očí.

"Stiles je mrtvý. A mrtvý bude, ať už ho najdou nebo ne. Teď jen zbývá rozhodnout, jestli chceš, aby o tom ještě někdo věděl. Jeho otec po něm nepřestane pátrat, a je na tobě, jestli mu chceš říct pravdu. Pak už jen stačí najít toho, kdo to udělal, a zabít ho," řekl Peter uklidňujícím hlasem.

Měl na krku alfu, který se jen stěží ovládal, a jeho pud sebezáchovy velel, aby byl opatrný. Tohle se rychle může změnit v krveprolití.

Derek ještě chvíli bojoval sám s vlastními emocemi, než se konečně odhodlal k činům.

"Jdu za Šerifem. Pomoz jim," kývl ke dveřím.

Peter se okamžitě vydal za zbytkem smečky.


***


Jak říct rodiči, že jeho syn zemřel? Že už nikdy neobejme svého chlapečka? Že jediná rodina, kterou měl, je navždy mimo jeho dosah? Říká se, že nevětší bolest je ztratit své dítě. Derek věděl, že Šerif Stilese hluboce miloval. Jak mu jen má říct, že ho už nikdy neuvidí? Navíc, když to byla jen Derekova vinna. Vždyť kdyby ho nezatáhl do svého světa plného násilí a monster, číhajících ve tmě, nikdy by se chlapci nemuselo nic stát.

Tohle všechno je Derekova vina.

Právě teď, v tento moment, kdy stál na prahu Šerifova domu, znovu cítil, jak ho smutek pomalu požírá. Nechtěl prožít další roky smiřováním se s tím, že už nikdy neuvidí milovanou osobu. Přesně tohle dělal po požáru. Nenáviděl se a obviňoval za to, co se stalo. Trvalo to příliš dlouhou dobu, než bolest alespoň trochu ustoupila. Tady v Beacon Hill našel přátele i novou smečku a zdálo se, že tu může být i šťastný. A pak se stalo tohle. Už nemohl dál. Ta bolest byla příliš velká. Hořce si uvědomil, že by se nebránil, kdyby na něj Šerif vytáhl pistoli.

Ztěžka se nadechl a váhavě zaklepal na dveře. Zevnitř se ozval šerifův hlas. O chvíli později muž otevřel dveře a uvítal hosta více méně šokovaným pohledem. Není divu. Kdo by nebyl překvapený, že ho navštívil Derek Hale?

Šerif si ho zamračeně prohlédl, a aniž by ho pozval dovnitř, založil ruce na prsou a nasadil svůj autoritativní hlas. "Pane Hale. Potřebujete snad něco?"

Derek polkl. Najednou si uvědomil, že má vyschlý krk a nemůže najít slova. Neví jak vůbec začít tenhle rozhovor. Nervózně přešlápl. Uvědomoval si, že se nechová zrovna normálně, ale nemohl si pomoct. Celá tahle situace byla až absurdně nereálná. Nikdy by si nepomyslel, že bude muset jednoho dne někomu oznámit, že jeho dítě zemřelo.

"Jde o Stilese," vymáčkl ze sebe nakonec. Najednou měl neodolatelnou chuť se jednoduše otočit a prchnout zpátky domů.

Šerif se napnul. "Co je se Stilesem?"

Bože prosím.

"On-"

"Hej tati. Co se děje?" Ozvalo se zpoza Šerifa a ten přesunul svou pozornost na mladíka stojícího za ním.

Derek zapomněl dýchat. Stiles tam jen tak stál. Úsměv na tváři. Nezraněný, bez poskvrnky.

"Tohle bude asi pro mě," prohodil, když se konečně podíval na vlkodlaka v dost hlubokém šoku, stojícího ve dveřích, "postarám se o to," usmál se na svého tátu.

Šerif po něm hodil podezřívavým pohledem, ale nakonec se sebral a bez dalšího slova odešel zpátky do domu.

Stiles se podíval ze vzdalujícího se otce na Dereka, který stále ještě němě zíral na chlapce před sebou. Ústa pootevřená, jakoby chtěl něco říct, ale nedokázal ze sebe vyloudit jediný zvuk. Stiles se tiše uchechtl nad tím obrázkem. Vytáhl z kapsy mobil a zamířil kamerou na Dereka. Tohle stojí za fotku. Ozvalo se hlasité 'cvak' a blesk ozářil Derekovi ostré rysy. To jakoby probralo vlkodlaka z šoku. Ruce mu cukaly a bylo naprosto jasné, že nevěděl, jestli má přistoupit ke Stilesovi a obejmout ho.

Stiles to však vyřešil za něj. Bleskl po Derekovi oslnivým úsměvem, mrknul na něj a zavřel dveře Derekovi rovnou do tváře.

***

Hodiny strávil před domem Stilinských, tiše vyčkával ve stínech a poslouchal přátelské klábosení mezi otcem a synem, kteří trávili odpoledne sledováním televize. Naprosto vážně uvažoval o tom, že vtrhne dovnitř a bude se dožadovat odpovědí. A při všech bozích, v životě nebyl tak zmatený, jako teď. Stiles byl naživu. Jak mohl být naživu? Copak ho ještě tohle ráno nedržel v náručí, zbroceného krví? Byl to vůbec Stiles, co si přinesli z lesa? Ano, byl to jejich člen smečky a všichni cítili, že je opustil. Tak jak to, že ten samý chlapec teď seděl na gauči a argumentoval se svým otcem o tom, jaký má Doctor Who dopad na mladou generaci? To byl typický Stiles. Ten kluk uvnitř domu byl Stiles!

Derek chtěl vrčet nelibostí. Byl zmatený a hlava mu třeštila.

Mohl by být Stiles vlkodlak? Byl přece pokousán vlkodlakem. Co když se kousnutí ujalo a chlapec se ze svých zranění zotavil? V Derekovi se vzedmula jiskřička naděje, která záhy uhasla. Ani rodilý alfa vlkodlak by se nedokázal tak rychle zotavit ze zranění, která Stiles utrpěl. Navíc, když byl mladík před hodinou v kuchyni, Derek se připlížil blíž, aby mohl prozkoumat jeho pach. Díky otevřenému oknu dokázal perfektně zachytit Stilesovu vůni. Tohle byl Stiles. Lidský Stiles. Žádné stopy po krvi a ani odér jiného vlkodlaka se teenagera nepřenesl.

Tak co se tu děje?

***

Když se Stiles rozloučil se svým otcem a vydal se do svého pokoje, Derek tam na něj čekal. Měl tolik otázek, že ani nevěděl, kterou z nich má položit jako první. Ta 'Jak to, že žiješ?' byla silným kandidátem, ale 'Jsi v pořádku?' stále vyhrávala, ať se na to díval, jak chtěl. Možná se vykašle na vyptávání a jednoduše Stilese obejme a nepustí ho dalších pár hodin. Bude ho držet blízko svému tělu a opájet se jeho podmanivou vůní. Možná mu i pohrozí, aby ho už nikdy neopouštěl a pak mu, jako nějaký puberťák, bude celou noc a celý den vyprávět o tom, jak ho chlapec irituje a nutí ho cítit tisíce pocitů najednou a dává mu sílu jít dál.

Naslouchal tichým krokům, jež se přibližovaly. A pak... nic.

Kroky ustaly před dveřmi pokoje. Dokonce i dech a tep srdce, které by měli patřit Stilesovi, utichly. Derek pln zmatku vytrhl do chodby. Nikdo tam nebyl. S narůstající panikou prohledal celý dům, ale nikdo krom Šerifa tam nebyl.

Kde je Stiles?

***

Schůze Smečky byla dlouhá a únavná. Štěňata byla zmatená. Díky Bohu za malé zázraky, Jackson se Scottem poslali své dívky domů, což věci alespoň trochu usnadnilo. Scott se domáhal práva jít za Stilesem a přesvědčit se, zda je jeho přítel v pořádku. Isaac s Ericou mu zprvu nevěřili. Pach krve a smrti se stále ještě silně vznášel ve vzduchu pro jejich citlivé smysly. Boyd, jako vždy, poslušně čekal na Derekovi rozkazy. Peter jen tiše přihlížel, jak se jeho Alfa snaží udržet smečku v klidu, což se zdálo být těžkým úkolem, protože Scott byl Scott a to znamenalo, že se málem porval s Derekem jen proto, že se chtěl násilím dostat z domu a jít ke Stilinským.

Nakonec se rozhodlo, že bety budou ve škole Stilese pozorovat a všechno nahlásí Derekovi a Peterovi, kteří budou hlídat před školou.

***

"Není tam?" Derek s těžko skrývanou frustrací vrčel do mobilu.

"Je dvacet minut po zvonění a on nikde. Možná zůstal doma?" šeptal Scott, zatímco se snažil skrýt před Harrisem, že telefonuje uprostřed vyučovací hodiny.

"Tam není. Peter to už kontroloval."

"Tak třeba to nezkontroloval dost důkladně," podotkl Scott.

"Není tam. Prohledal jsem celý dům. Ani to nevypadá, že by tam strávil noc," doplnil Peter. Díky vlkodlačím smyslům byl jeho hlas slyšet naprosto zřetelně, přestože to byl Derek, kdo měl mobil.

"Všichni se vraťte sem," přikázal Derek a naprosto ho nezajímalo, že se jeho štěňata budou muset vytratit během vyučování.

Za pár minut už byli téměř všichni na parkovišti a čekalo se jen na Scotta, který měl s největší pravděpodobností opět problém s Harrisem. Boys trpělivě čekal, zatímco Erica se snažila působit uvolněně a pilovat se drápy pilníkem. Isaac ve skutečnosti vypadal, že bude nervozitou hopsat na místě a Derek mu to záviděl, protože on, na rozdíl od Isaaca, si to dovolit nemohl. Jackson si něco psal na mobilu. Peter s klidem brouzdal stanicemi rádia, dveře auta otevřené a nedával na sobě najevo, že je stejně napjatý jako Derek.

Scott konečně doklopýtal ke Smečce, ale omluva mu na rtech odumřela, když se zastavil před Camarem.

"Co je to?" zeptal se zmateně a ukázal na cosi za stěračem okna.

Derek se zamračil a sáhl po obálce. To si toho doteď nikdo nevšiml?

"To je Stilesovo písmo, ne?" Ozvala se Erica, která se dívala alfovi přes rameno.

"Co je tam napsáno?" Přidal se Isaac.

Derek mlčel a tak to Erica přečetla za něj. "Čekám vás. Vemte si na sebe něco přijatelného."

V obálce bylo několik vstupních lístků s nápisem 'Led Mac Party'.

***


V klubu bylo plno a všudypřítomný zápach cigaretového kouře, potu a nadržených puberťáků se těžce vznášel ve vzduchu. Takhle ani rozený vlkodlak nedokázal najít pachovou stopu. Smečka se rozdělila, aby prohledala větší prostor, ale i tak to vypadalo na dlouhou a frustrující noc. Zvlášť, když se mezi masou proplétajících se těl dalo jen těžko pohybovat, natož někoho stopovat.

Peter jako jeden z mála dodržel instrukce a oblékl si na sebe něco 'přijatelného'. V jeho případě šlo o těsné džíny a upnuté V tričko s dlouhými rukávy. Kdo řekl, že při honbě za zběhnutým štěnětem nemohl vypadat dobře? S menšími obtížemi se prodral až baru, kde si objednal pití a se zájmem sledoval své okolí.

"Miluju ten tvůj styl 'Zdar lidi, mám velkou kládu'," ozvalo se vedle něj.

Peter se málem zadusil svým Martini. Stiles se snažil zastavit záchvat smíchu nad šokovaným výrazem staršího muže. Vůbec ho nezajímalo, že málem přivodil vlkodlakovi mrtvičku tím, že se z hrobu vyřítil rovnou na parket. Ta situace byla prostě absurdní.

"Sluší ti to," mrkl na něj Stiles a sám si objednal pití.

"Stilesi? Takže jsi vážně naživu," Peter sjížděl Stilese podezřívavým pohledem. Nebo se o to snažil, protože oči mu samovolně sklouzávaly k hříšnému tělu. Teď vážně, jak ten puberťák dokázal schovat takovéhle tělo pod vrstvami vytahaných šatů po tak dlouhou dobu? Peter se pomalu začínal cítit nevhodně, když zůstal civět na mladíkovu odhalenou pokožku.

"No," protáhl Stiles, "záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváš. A když už mluvíme o vstávání z hrobu, ty jsi tady zombie vlkodlak. Netvař se tak šokovaně, když jsi to byl ty, kdo začal s praxí," pokrčil nevinně rameny. "Kde je zbytek Smečky? Doufám, že přišli. Mám neodolatelnou chuť být s jedním nebo více z nich v blízkém fyzickém kontaktu."

V očích mu hrály neposedné plamínky, když se rozhlížel kolem a usrkával svůj drink.

"Co se s tebou stalo?" Peter se snažil zachytit mladíkovu vůni, aby se přesvědčil, že je to skutečně on, ale bylo tu tolik pachů, které mu stěžovaly práci, že nakonec rezignoval. Měl by zavolat Dereka? Nechtělo se mu spouštět ze Stilese oči ze strachu, že by mu mladík zmizel ve chvíli, kdy by ho pustil z dohledu.

A taky měl neodolatelnou touhu si k sobě Stilese přitáhnout a zabořit tvář do chlapcova krku. Nasávat jeho sladkou vůni a především se ujistit, že je v pořádku. Bloudit dlaněmi po jeho těle, aby odhalil každou ránu, každou modřinu, každé zranění, které by jeho druh mohl mít. Když ho viděl naposledy, Stiles byl zbrocený krví a na hrdle zela rozšklebená rána.

Kdyby nebyli v klubu, kde bylo tolik lidí, Peter by zatáhl Stilese do nejbližší postele, přivolal Smečku a udržel je všechny pohromadě, dokud by si nebyli jistí, že je jejich Stiles zpátky. Živý a zdravý.

Nemohl se ubránit pocitu úlevy, když se znovu setkal se ztraceným členem Smečky. I když si nebyl na sto procent jistý, zdali to skutečně je Stiles. Jako vlkodlak truchlil nad každou ztrátou, kterou jejich malá rodinka utrpěla, a tenhle mladík byl navíc jeho oblíbenec, ačkoli si to Peter nechtěl přiznat.

Stiles se opřel o bar a upřel celou svou pozornost na Petera. Jazykem lovil brčko ve své sklenici, zatímco si pečlivě prohlížel mužův vzhled. Položenou otázku se rozhodl ignorovat.

"Tak mě tak napadlo, když máme spoustu času, než nás ti vořeši najdou, mohl bych ti položit pár otázek," zvedl komicky obočí a vrátil se k obhlížení vystaveného modelu. "Tak třeba… značkujete si území? A tím 'značkujete' myslím, jestli fakt obchcáváte pouliční lampy."

Tohle nemůže být Stiles.

Stiles by se sice naprosto v klidu zeptal na takovou otázku, ale udělal by to svým semi-dementním a tak trochu roztomilým způsobem. Tenhle kluk je jen arogantní puberťák s přespříliš velkým sebevědomím.

A proč sakra zírá Peterovi na rozkrok?

Když mladík nedostal okamžitou odpověď, pokračoval. "Sice jsem se už Dereka ptal, ale on mě odbyl, jako vždy," Stiles nasadil smutný výraz, který nebyl ani trochu přesvědčivý.

Peter se zhluboka nadechl a udusil v sobě tu trochu iritace zrozené ze zmatku a neklidu. Jeho divočejší část mu napovídala, aby se měl v chlapcově přítomnosti ve střehu.

"Je to jeden ze způsobů, jak ukázat, kde leží naše teritorium."

Stiles vypadal překvapeně, že mu Peter skutečně odpověděl, ale pak se záludně usmál.

"Takže vážně si ho vyklepáváte před cizíma?" Peter se to sice snažil skrýt, ale Stiles mohl vidět, jak mu zacukaly koutky.

"Ne, není to běžná praxe. Většinou to dělají mladí alfa samci, a to jen proto, že jsou ještě nezkušení a nemají tak silný pach, aby jím pokryli celé teritorium."

"Hmmm," Stiles se vrátil k pohrávání si s brčkem, zatímco mapoval vlkodlakovu tvář. "Musíš mě vážně chtít jen pro sebe, jinak bys mě už odtáhl ke Smečce. A místo toho? Podívej se na nás. Máme rande jako z béčkového porna, a to ještě není ani deset večer."

Peter se nadechl, aby něco řekl, ale Stiles ho umlčel.

"Vážně nenápadné," pokynul bradou směrem k mužově pravici. Většina lidí by si toho nevšimla, ale Stiles okamžitě poznal, že vlkodlak hledá mobil, aby mohl napsat Derekovi svou polohu.

"Jaks to hodlal udělat? Psát SMS pod pultem, jako to dělají děti pod lavicí ve škole?"

Stiles si sáhl do kapsy a vyndal mobil.

Peterův mobil.

Muži se ve tváři mihl zmatek. Kde ten kluk vzal jeho mobil? Byl si zcela jistý, že ho měl u sebe, když vcházel do klubu. Přístroj mu byl s tichým smíchem elegantně hozen do klína. "Za celou dobu, co tu kecáme, ti už někdo dvakrát volal. Hádám, že Derek," pokrčil rameny a vrátil se k hlasitému srkání nápoje.

Peter se podíval na display mobilu. Dva zmeškané hovory. No skvěle. Když ale chtěl zavolat zpět svému alfovi a informovat ho o situaci, Stiles ho zastavil dlaní položenou na jeho zápěstí. "Ještě ne," řekl a znělo to víc jako příkaz než jako žádost. "Ještě mám otázky."

"To ovšem nic nemění na tom, že tě hledá celá vlkodlačí populace v Beacon Hill. Pojď. Vrátíme se domů," vzal Stilese za loket a táhl ho od baru.

"Domů?" Peter se pozastavil nad tónem, jímž to bylo proneseno. Obrátil se na Stiles, který se mu vytrhl ze sevření. Peterovi přejel mráz po zádech z úsměvu, který mu mladík věnoval.

"Pojď ke mně," hlesl Stiles a pro všechny svaté, nemělo by to znít tak intimně. Chlapec se vrátil a pokynul hlavou na Petera, aby udělal totéž.

Chlapci vzplanuly oči rozpustilostí, když muž vyhověl. Chlapec se s širokým úsměvem uvelebil ve vlkově intimní zóně. "Takže další otázka. Pamatuješ si svou první proměnu? A tím myslím proměnu ala lacinný kontaktní čočky a nárůst ochlupení a šest set procent, a ne to tvoje přerostlé Ginger Snaps alter ego."

Mysli Petere. Jak je přivolat? Nemůže to být tak těžké. Mobil? Ne. Vytí? Ne. A jaký má vůbec účel volat ostatní? Prostě toho grázlíka čapni a odtáhni ho k Derekovi.

"To nebude fungovat," ozval se Stiles chladnějším hlasem, jakoby mu četl myšlenky. "Zpět k mé otázce."

"Byl jsem příliš mladý na to, abych si to pamatoval."

"Wow," vydechl užasle Stiles. "Takže to jste jako chlupatá miminka s Ambrasovým syndromem? Hustý."

Poskočil na místě, jako nějaké šťastné štěně.

"Ó můj Bože, teď se nemůžu zbavit toho mentálního obrázku, kde je Derek ještě v plenkách, zkouší své první krůčky a najednou kýchne a zvlčí," ústa měl roztažená do širokého úsměvu, když svůj nápad popisoval, "pak si kecnul na zadek a celej vyjevej se divil, co se děje. To by bylo tak rozkošné. Řekni, žes byl u jeho první přeměny. Prosím."

Peter se pomalu začínal uvědomovat absurditu celé situace.

"Stilesi, prosím tě, prostě pojď domů, ať můžem všechno vyřešit."

"Vyřešit? Co by se mělo řešit? Vždyť si tu jen, jako malá šťastná rodinka, užíváme páteční večer. No není to idylka?"

Peter se párkrát zhluboka nadechl. "Byl jsi mrtvý," při posledním slovu mu zakolísal hlas, ale rozhodl se to ignorovat. "Všichni jsme tě oplakali a-"

"Všichni?" Stiles povytáhl překvapeně obočí.

"Ano, všichni. I Derek, ale-"

"A ty? Taky jsi pro mě uronil slzu," jeho hlas nebyl nic víc než šepot.

Jeho rty tak nebezpečně blízko Peterova ucha, že se ho skoro dotýkaly, a vlkodlakovi při tom sjel mráz po zádech. Nevěděl, jestli to bylo vzrušením nebo něčím zcela jiným.

Trhaně přikývl.

Peter nedovolil nikomu vidět ten moment jeho slabosti, ale ano, Peter plakal nad ztrátou svého chlapce.

Stiles se odtáhl a s úsměvem položil ruku Peterovi na rameno v konejšivém gestu.

"Smečka," řekl zničehonic chlapec a pokynul bradou jedním směrem. Peter se otočil a spatřil Isaaca s Ericou, kteří šli k nim. Když vlkodlak vrátil svou pozornost na Stilese, chlapec už byl pryč.

***

Říct, že byl Derek frustrovaný, by bylo velké nedorozumění. Pomalu se přestával ovládat a to bylo v jeho věku a postavení pomalu až ponižující. Pár, který tancoval nedaleko, se mu radši klidil z cesty. Možná za to také mohla skutečnost, že na ně Derek vrčel. Nemohl si pomoct. Srdce mu divoce bilo v očekávání, že se každou chvíli objeví Stiles přímo před ním a všechno bude zas v pořádku. A taky měl strach, že se Stiles neobjeví, a to jen znamenalo další depresivní festival.

Cítil naději. Obrovskou naději, že se Stiles vrátí a vše bude jako dřív. Možná lepší než dřív. Teď, když si Derek díky všem těm nešťastným událostem uvědomil, co pro něj chlapec znamená, byl ochotný spolknout všechnu svou hrdost a vyjít mu ve všem vstříc. Být pro něj lepší alfou, lepším přítelem. Člověkem, kterého si Stiles zasloužil.

Derek se v mysli zatoulal do nepříliš vzdálené minulosti. Erica tehdy Stilese ponížila neomluvitelným způsobem a Derek ji za to ani řádně nepotrestal, tak jak by se to od vůdce Smečky očekávalo. S tím hodlá něco udělat v nejbližší možné době, ale pro teď se bude jen soustředit na Stilese - a jak ho získat zpátky.

Co se jejich vztahu se Stilesem týče, Derek také neměl čisté svědomí. V minulosti mladíka více než jednou zastrašoval, vyhrožoval mu a domáhal se pomoci, která mu nijak nenáležela. Sakra, vždyť mohl být rád, že Stiles nešel do celého světa vytroubit jeho malé tajemství. Ten kluk dokonce lhal vlastnímu otci a vzdal se mnoha jen proto, aby tu mohl být pro smečku vlkodlaků, která se k němu sotva hlásila.

Ne.

Takhle prostě ne.

Pokud Derek dostane další šanci, pak ji využije. Udělá všechno pro to, aby odčinil jakoukoli újmu, které se vůči Stilesovi dopustil. Už ho nikdy nenechá odejít. Už ho nikdy nevystaví nebezpečí.

Derek se proplétal mezi svíjejícími se lidmi a zoufale se snažil zachytit známou vůni. Už tu byl skoro půl hodiny a po Stile-

Tady byl. S tím svým arogantním úsměvem stál přímo před Derekem. Než se alfa zmohl na jediné slovo, mladík prošel kolem něj a ztratil se v davu.

Dereka ani nenapadlo ho následovat. Byl to snad sen? Začíná snad Derek ze všeho toho zármutku bláznit? Hudba byla hlasitá a sem tam se o něj otřel cizí člověk, ale vlkodlak to nevnímal. Jen nehnutě stál s chlapcovým obrazem v mysli.

Ty oči.


Ty oči byly černé jako noc.


Poznámka: ...
Mám se bát?
.
.
.
Asi se mám bát, že ano?
Popravdě, black eyed Stiles is my HUUUUGE kink. Deal with it.
BTW kolik fandom references můžu udělat, aniž bych za to skončila před soudem? Například... ta klubová hudba? Ta hrála v Afterlife klubu na Omeze, Mass Effect II ;)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jael jael | 27. září 2013 v 20:52 | Reagovat

Při závěrečné části se mi vybavila scéna z Torchwoodu... a teprve pak mě napadlo přeložit si název. Po čtyřech týdnech, co povídku čtu. (Geniální.)
OMFIOMFIOMFIOMFIOMFIOMFIOMFI
Miluju Stilese.
Miluju tvou povídku.
*odchází stahovat Teen Wolf, Hannibala a další věci, co sleduje, aby to přetrpěla do dalšího pátku*
Proč je týden TAK dlouhý?!

2 heartles heartles | 27. září 2013 v 21:56 | Reagovat

ooou i love stiles :D dík za tuhle povídku

3 luczaida luczaida | E-mail | Web | 27. září 2013 v 22:26 | Reagovat

[1]: Já nevím, co ti na to jako mám říct :D
Celý týden se těším na další tvou kapitolu a dočkám se tohodle? Achjo :D Tenhle Stiles mi pěkně leze krkem. Navíc rozpoložení Smečky a toho všeho okolo je pro mě děsně frustrující, kdy to napravíš? :D
Btw. Black eyed Stiles mi pěkně nahání hrůzu :D

4 Scudl007 Scudl007 | 28. září 2013 v 10:56 | Reagovat

Oh, napravila si to :D V klídku. :D Je tam, i tam vlastně není, ale to mi prozatím stačí. :D Asi se opakuji, ale už se těším na další díl. Nádhera :)

5 Venira Venira | 29. září 2013 v 1:16 | Reagovat

Jsme totálně zmatená O.o četla jsem to z hubou dokořán a absolutně netuším co dál čekat...skutečně mi jeho očka zavání Supernaturalem?
Jsem ráda, že žije, ale.....mám z toho strach :D

6 Nade Nade | Web | 29. září 2013 v 14:55 | Reagovat

Vůbec si nejsem jistá, jestli to, co se tam pohybuje, je vůbec Stiles. Je to on a není to on.
Jsem zvědavá, jak dlouho bude všechny vodit za nos. Zatím si s nimi pohrává jako s loutkami.
Díky, těším se na pokračování.

7 Keigh Keigh | Web | 29. září 2013 v 18:15 | Reagovat

i said that once imma say that once again. i hate u and u deserve to slowly and painfully die in eternity of hell cuz i NEED ANOTHER CHAPTER AND FUCKING DEMON!STILES OKAY RED ALERT RED ALERT DEMON!STILES THE KINK ON KINKS AND KING OF KINGS KINK OF KINGS AND KING OF KINKS IKD MAN I NEED ANOTHER CHAPTER OKAY I NEED I NEED I FUCKING BQERGJOFJDKLS NEEDDDDDDDDDD

8 Chriss Chriss | Web | 29. září 2013 v 18:21 | Reagovat

Já už nevím, co psát... Možná jen to, že se nemůžu dočkat dalšího pátku.

9 Ilse Ilse | 1. října 2013 v 19:17 | Reagovat

Miluji tuhle povídku píšeš vážně skvěle. :) Těším se na další kapitolu. :)

10 Enari Enari | E-mail | Web | 4. října 2013 v 17:36 | Reagovat

[1]: Lol... a já myslela, že název bude jasný spoiler (spolu s bannerem) a že všichni budou hned ze začátku vědět o čem tenhle kousek je XD

[2]: My pleasure, dear

[3]: :( Budu se snažit to napsat tak, aby byl Stiles likeable...

[4]: Jsem ráda, že jsi spokojená:) Dík za komentář:)

[5]: Boj se boj. Ten parchant je pěknej prevít XD
A ano... v posledních 6 letech jsou všichni lidi s černýma očkama démoni a každej démon má povinně černý oči a nikdo se o tom nebude hádat, protože tenhle standart udal SPN a tak to prostě bude xD

[6]: Děkuji za komentář. Líbí se mi, jak v jeho případě používáš 'co/to', jako by to byla věc. Má to takový morbidní nádech:)

[7]: Ajaj... Keigh dorazila... všichni se kryjte. Tebe prostě nelze uspokojit, co? Tady jsou výhružky smrtí popelníkem na denním pořádku XD

[8]: I tak komentář vždycky potěší a proto za něj děkuji:)

[9]: A já miluji Vás všechny - věrné čtenáře:)

11 S c a r s S c a r s | Web | 16. října 2013 v 22:19 | Reagovat

Ahhhhh, já nevím jak ostatním (moc líná pročítat komenty), ale ta Stilesova proměna charakteru se mi líbí. A strašně moc :D Ten jeho arogantní postoj ala "I'm gonna fuck you all" je prostě něco, co by k němu i docela šlo :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama