The Devil Within You: Chapter One (3/3)

20. září 2013 v 20:00 | ~Enari
Název: The Devil Within You
Díl: Chapter One (3/3)
Přístupnost: MA/Explicit
Tags: smut, angst, depresivní, horor, humor
Pairing: Derek Hale/Stiles Stilinski, Peter Hale/Stiles Stilinski, další

Poznámka autorky: Chtěla bych mé milované Keigh poděkovat za betu, podporu, psychický nátlak a neomezené množství inspirace.
Komentáře potěší. Hvězdičky jsou povinnost. Kritika je vítána.
Za banner děkuji Keigh.





Normálně obědy ve školní jídelně vynechával, ale tentokrát ho jeho žaludek, který se rozhodl mít vlastní Snoop Dogg párty, přesvědčil, že je vhodný čas pro přísun kalorií. Kdy vlastně naposledy jedl? Včera? Snídani? Nějak ztrácel pojem o svém stravovacím plánu.

Ok. Bude to rychlovka. Čapnout balený sendvič, zaplatit, vypadnout než ho ta chlupatá banda zmerčí.

Všechno by šlo hladce, kdyby místnost nebyla tak přecpaná. Dnes dvěma třídám odpadly hodiny a tak se všichni rozhodli okupovat jídelnu. Hallelujah buď zpíváno všemi anděly z boží zásahové jednotky za ty učitelské simulanty, co se rozhodli hodit se marod zrovna dneska. Stiles jim půjde po krku.

Ale nejdřív se musí dostat pryč. Opatrně si razil cestu davem, když v tom ho ocelový stisk zatáhl stranou. Stiles skončil někomu v klíně, což ho celkem vytočilo. Co ho má kdo tahat na tak intimní místo. Pěkně peprná nadávka mu odumřela na rtech, když se otočil a zjistil, kdo ho to lapil.

Erica.

Erica si ho zatáhla na klín. Holka s čtyřiceti kily si ho zatáhla na klín! Někdo tam nahoře ho vážně neměl rád. Je vůbec legální, aby holka měla tak pevný stisk? Sakra, ani vlkodlačí samička s PMS nemá právo být tak silná!

Stiles na ni vydržel zírat celou vteřinu, než ho pud sebezáchovy nakopl a pokusil se jí vytrhnout ze sevření. Nepomohlo to. Jen to ohrozilo jeho křehká žebra, jak Erica zesílila stisk.

"Přestaň sebou mrskat. Rozmažeš mi make-up," zapředla mu do ucha.

To ho donutilo bojovat ještě urputněji, což nebyl vůbec dobrý nápad. Nejenže to vyloudilo tiché zavrčení z té egoistické blondýny, ale především na sebe strhával stále víc pozornosti.

Srdce se mu zastavilo, když ho oslepil záblesk foťáku. To snad nemyslíte vážně? Oni si to fotí? Krev se mu nahrnula do tváří, když vzhlédl a viděl nejednoho studenta, jak si scénku fotí a natáčí na mobil.

Slyšel divoké chechtání někde blízko u pravého ucha, Erica, a byl si zcela jistý, že Isaac po jeho levici si tiše směje. A proč to ještě nezhoršit, že? Nejen, že víc jak polovina školy upírala zrak na něj a smála se mu, ale teď mohl jasně vidět i Scotta, jak bojuje, aby udržel neutrální výraz. Buďme upřímní. Scott se nikdy neuměl přetvařovat.

To bolelo. Doteď to bylo jen ponížení, ale když do toho vstoupil Scott? To prostě bolelo.

Když už si Stiles myslel, že hanbou zemře nebo mu díky překrvení hlavy rupne cévka v mozku, zachránil ho člověk, od kterého by to nejméně čekal.

"Co se to tu děje? Řvete tu jak banda paviánů," přehlušil je všechny profesor Harris.

To dalo Stilesovi příležitost se vysmeknout ze sevření, a pak už jen utíkal, jak rychle jen mohl. Ignoroval Harrise a jeho výhružky, když proběhl kolem. Cíl: džíp. Všechno kolem byla jen směs barev a zvuků. Srdce mu divoce bušilo, slzy pálily v očích. Stiles to chápal. Opravdu to chápal. Erica a celá Derekova banda? Jasně, že si z něj dělali legraci, to byl prostě fakt, se kterým se už smířil. Zbytek školy? Stiles byl vždy outsider, takže ani to nebylo zas tak hrozné. Ale Scott? Jediný člověk, kterého si pustil blíž k srdci? Jeho jediný kamarád, bratr? Ne. Tohle prostě unést nedokázal.

***

Doma nikdo nebyl. Šerif byl v práci a do večera se rozhodně nevrátí, takže se Stiles nemusel bát, že by přišel na jeho záškoláctví.

Nějak se mu podařilo schovat si slzy, dokud nebyl ve vlastním pokoj, ve své posteli, obtočený kolem polštáře. Úroveň ubohosti: 20. level. Kdo kdy slyšel, že by se šestnáctiletý kluk snažil schovat před světem ve své vlastní posteli? Stiles si uvědomoval, že zítra bude muset jít znova do školy a všem jim čelit. I té chlupaté sebrance, ale právě teď neměl sílu nad tím přemýšlet. Úvahy o všem, co se stalo a co se ještě stane, bolely.

Už se stmívalo, když si osušil poslední slzy a vylezl z postele. Zkontroloval mobil v bláhové naději, že Scott poslal alespoň zprávu, ve které by se ptal, jestli je všechno v pořádku. Čekalo ho hořké, avšak ne nečekané zklamání. S povzdechem odhodil mobil do peřin a přesunul se k laptopu. Nejdřív měl na mysli dokončit ten latinský spis, co našel včera, ale pak ho napadlo zkontrolovat Facebook. Sice zastával striktně anti-facebookový styl života, ale minulý rok ho Scott přesvědčil, aby si ho založil.

Kam jinam dát videa zachycující šikanu - protože nic si nenalhávejme, to co se odehrálo ve škole, byla šikana - než na stránku, kde si to každý moc rád shlédne.

Stiles nevěděl, proč si tohle dělá, když ví, jak to dopadne. Co tam uvidí. Jak se pak bude cítit. Prostě si nemohl pomoct. Byla to morbidní touha někoho, kdo nemá rád krev, ale stejně si pustí explicitní videa autonehod.

Nemýlil se. Už to bylo na internetu. Stačilo kliknout na první jméno člověka, který chodí do školy. Bylo tam víc videí. Zabírala ho z více úhlů. A fotky. Víc fotek než byl ochotný vidět. Měl neuvěřitelnou chuť zakroutit nožem v ráně ještě o trošku víc a podívat se na komentáře, ale pak od toho stupidního nápadu upustil. Neměl na to sílu. Už prostě nemohl.

Ta hluboko usazená bolest, jež začala úmrtím jeho matky a pak se pomalu prožírala na povrch, jak jí živilo stále více a více utrpení, hrozila vyplout napovrch. Nevěděl, co by se pak stalo. Kdyby měl být upřímný, už přemýšlel o odchodu. Jednou či dvakrát o tom uvažoval, ale pak to rezolutně odmítl. Nemohl by přece takhle ublížit tátovi. A Stiles věděl, že ho otec miluje. Smrt jeho jediného syna by ho zničila. Ne. Tohle Stiles prostě nemohl udělat. Odmítal jakkoli ublížit své jediné rodině, kterou měl.

Přesto jeho mozek odmítal opustit tohle téma. Stiles neměl kamarády, tedy kromě Scotta, ale i tak se nad tím zamyslel. Kdyby zemřel, Scott by možná nějakou chvíli truchlil. Allison by mu však rychle pomohla odvést myšlenky někam jinam. Možná Peter. Ne, ten by to v klidu přijal. Ke konci by pro Scotta nebyl Stiles nic než mlhavá vzpomínka zasunutá někde v pozadí jeho mysli plné úplňku, Allison a jeho hvězdné kariéry, jako lakrosový hráč. Netruchlil by pro něj víc jak pár týdnů. Možná ani to ne.

Jiné kamarády neměl. Ani rodinu, kromě táty. Nikdo, komu by scházel. Nikdo, kdo by pro něj plakal. Vždyť ani nechodil do žádných kroužků, nesblížil se byť jen minimálně s nikým jiným. Sakra, vždyť ani neměl blbou webovou stránku o Hunger Games. Neudělal nic, pro co by si ho veřejnost pamatovala. Nechodil do práce ani na brigádu, takže žádní kolegové se slušným vychováním by nepřišli na pohřeb. Nikdy ani nechytil zatracenou rybu. Je tak k ničemu, že ani nechytil blbou rybu, když ho táta vzal na rybaření.

Stiles se cítil ještě hůř. Pokud by skutečně odešel, všiml by si toho vůbec někdo? Kdokoli kromě jeho otce? Což znamenalo, že zbýval jen jeho táta. A tomu Stiles prostě neublíží. Táta je jeho jediné pouto se životem. Ergo, Stiles neodejde.

Ale pořád tu byl ten pocit.

A teď Stiles věděl, co ten pocit znamená.

Nenávist.

Stiles se nenáviděl. Stiles nenáviděl odraz v zrcadle. Nenáviděl sám sebe, každou chybu, které se kdy dopustil, každičkou vlastnost, každý zlozvyk, každou část svého těla. Nevinil lidi kolem sebe, dokonce ani své spolužáky za to, co dnes udělali. Teď mu došlo, že je nemůže vinit ani je nenávidět. Ne. Všechna vinna padá na něj, protože to všechno byla jeho chyba. To, že ho Scott opustil i to jak se k němu lidé chovají. Stiles přece mohl udělat něco, cokoli, aby zabránil každému fisku, které kdy zažil.

On byl na vině.

***

Čas se pomalu vlekl. Po pár dnech se na celé to pozdvižení v jídelně zapomnělo. Scott vyjádřil svou lítost a pět minut na to už zase lezl za Allison, jako poslušné štěně. Stiles vlastně mohl být rád, že jí neojížděl nohu. Vizualizace této myšlenky byla povinností. Sakra. Potřeba Adderallu a neustálé napětí ho nutilo přemýšlet nad věcmi, které jsou jak nevhodné, tak mentálnímu zdraví nebezpečné.

Dnes přišel extra brzy. Ve třídě ještě nikdo nebyl a tak vytáhl mobil s tím, že si zahraje nějakého toho Snakea a nebo ještě lépe, nahackuje se na školní wi-fi a do všech IT učeben rozešle hambaté fotky.

K jeho nesmírnému překvapení na něj čekalo pět textových zpráv. Jeho ego bylo na historickém maximu.

Od Allison. Nevíš, kde je Scott? Neodpovídá mi na mobil.

Od Ericy. Hey… celá smečka je vzhůru nohama. Nemůžeme najít Scotta. Jestli si ho zabil a nepozvals mě k tomu, tak ti to nikdy neodpustím!!!

Od Isaaca. Ahoj. Nevíš co je se Scottem? Všichni tu šílí. Někdo se potlouká po našem teritoriu a teď nemůžeme najít Scotta. Prosím tě ozvi se, jestli ho uvidíš. Zatím se měj. ~ Isaac

Od Jacksona. Jestli za McCallovo zmizení můžeš ty, udělals službu veřejnosti.

A světe, div se, byla tam zpráva i od Dereka. Kde je Scott.

Jak to ten chlap dělá, že zní výhružně i přes obyčejnou textovku? A co zas ten Scott vyvádí?

Hodina začala a zas skončila bez toho, aby se ukázal kdokoli z Derekovy party. Allison přišla pozdě, celou dobu po Stilesovi házela pohledy a byla viditelně rozrušená. Odeslal nějakých 389 zpráv, zaokrouhleno nahoru pro lepší přehled, každému, kdo měl nějakou spojitost se Scottem. Dokonce i Deatonovi. Chlupatější část jeho kontaktů mu neodpovídala a zbytek o Scottovi nic nevěděl.

Něco bylo definitivně špatně. Stiles se cítil jako na pokraji panického záchvatu, strach o jeho nejlepšího přítele ho pomalu přemáhal.

V momentě kdy zazvonil zvonek, Stiles vyletěl ze svého místa rovnou k jeepu. Byl ovšem neurvale zastaven Allison, která ho přitlačila ke zdi, oči zdivočelé. Kam se hrabala Erica. A proč s ním vůbec holky zacházely, jako by se ho během dvou vteřin chystaly znásilnit?

"Stilesi, varuju tě. Okamžitě mi řekneš všechno, co víš nebo, jako, že je Bůh na mnou-"

"Hej. Hej. Jenom klid. Zaprvé, vážně pochybuji, že Bůh existuje, a i kdyby, tak mu je to zadní části jižního sektoru. Zadruhé, nevím absolutně nic. Právě se chystám porušit snad všechny sliby, který jsem dal tátovi, krom toho o bezpečným sexu, jít za školu a návštívit velkýho zlýho vlka, takže zklidni svůj estrogenem obohacenej zabijáckej instinkt a pusť mě." Adderall. Potřebuje víc Adderallu.

Allison se tvářila, jako by jí právě vrazil facku, ale nakonec ho pustila. Než vůbec stačila otevřít ústa, Stiles už zase chrlil slova.

"Dobře. Takže jestli chceš, tak můžeš jít se mnou. A tím myslím jako teď se mnou. Zrovna teď. Tohle do odpoledne nepočká."

Dívka vážně přikývla. Ne, to tedy nepočká.

***

Jak se vždycky sakra dokáže zaplést do toho nejvíc nepravděpodobného scénáře? Nejenže o několik únavných hodin později zvládl najít Haleovu smečku zrovna, když byla uprostřed epického boje s naprosto cizími vlkodlaky, ale taky se za těch pár hodin ztratil hluboko v lese, nikdo v dohledu, bez auta, bez funkčního mobilu, děkuju pěkně, vybitá baterie. K tomu navíc už zapadlo slunce, a to je tuplem sprosté počínání Matky přírody.

Ani nestihli dojet k Haleovým, když jim do cesty vpadlo cosi, co vzdáleně připomínalo chlupaté klubko plné zubů, rudých očí a drápů. Nevěděl jak, ale v první chvíli byli metr od něj a pak z ničeho nic se mu tři z těch zdivočelých čoklů válelo na kapotě auta. Všechno se to odehrávalo tak neuvěřitelně rychle. Jeho lidské smysly prostě nestíhaly registrovat všechny ty výpady, seky, vrčení a další komicky hororové chování.

Naposledy, když viděl Allison, tak běžela ke Scottovi, který ležel na zemi zbrocený krví. Stiles si z celého srdce přál, aby byl jen v bezvědomí, ale jeho kamarád nevypadal vůbec dobře. Měl tržné rány po celém těle. Derek se zrovna snažil udržet dva vlkodlaky dál od zraněného Isaaca, zatímco zbytek smečky se rval s minimálně čtyřma dalšíma potvorama. A páni, vidět Petera v jeho primárním stádiu rozzuřeného podvraťáka, byl vážně pohled k nezaplacení.

To Derek Stilesovi nařídil, aby odtamtud vypadl a Stiles z celého srdce souhlasil. Stejně by jim nebyl nijak k užitku. Maximálně by ho nepřátelská smečka mohla použít jako šidítko pro vlastní štěňata.

A teď tu bloudil jako nějaká Karkulka. Tohle přirovnání bylo o to bolestivější nejen proto, že ho kolem byli velcí zlí vlci, ale protože si dnes rozhodl vzít rudou mikinu. Osude, ty mrcho jedna ironická. Ani s sebou neměl žádný košíček pro babičku, což byla další věc, která ho rozčilovala, protože právě teď by si totálně dal hlt něčeho ostřejšího. Začínala mu být zima.

Stilesovi se zastavilo srdce, když v dáli zaslechl táhlé vytí. Po zádech mu přejel mráz nad představou, že je to někdo ze znepřátelené smečky. Bože, dej, ať jsou to naši. Nejenže jsem příliš mladý na umírání, ale ke všemu jsem ještě panic. Nemůžu umřít jako panic. Ale ne, teď jsem to jen přivolal, že jo? Předtím než mě ten čokl zabije, tak mě znásilní. A proč tu nejsou někde cedule s nápisy "Východ z lesa tímto směrem"?

Všechny ty myšlenky se vytratily v momentě, kdy uslyšel křupání větviček. Bylo to blízko. Příliš blízko pro Stilesovo pohodlí. Kdyby to byl někdo z Derekovy smečky, tak by na Stilese už minimálně křičel nebo, v tom horším případě, by ho už nesl na rameni směrem k domu.

Přidal do kroku, ale běžet nemohl. Pro jeho lidské oči byla až příliš velká tma. Neměl však pochybnosti o tom, že kdokoliv ho sledoval, neměl takové problémy. Těžký dech, hluboké vrčení a křupání větviček, se zdálo tak neuvěřitelně blízko. Stiles si představoval, jak by se ocitl tváří v tvář krvelačné bestii, kdyby se teď na místě otočil. Jeho mozek přepnul na režim přežití. Adrenalin udělal své a Stiles snad nikdy v životě neběžel tak rychle. A to strašidelné vrčení se zdálo ještě blíž.

Stilese v jeho zběsilém úprku cosi zarazilo. Najednou si uvědomoval, že stojí na místě a nemůže se pohnout. I přes všudypřítomnou tmu si uvědomoval, že se jeho vidění rozmazávalo. Byl pomalu vytažen do vzduchu, takže se teď díval do rudě žhnoucích očí vlkodlaka, který měl své drápy hluboko ponořené do chlapcova břicha. Necítil bolest ani strach. Jen zmatek.

Matně se uvědomoval, že byl položen na zem. Cosi horkého se mu ovinulo kolem krku. Nějak mu došlo, že cítí tesáky přejíždějící přes citlivou kůži, obrovská tlapa mu přidržovala hlavu na místě a téměř drtila lebku.

Tak tohle je ono?

To je konec? Takhle vypadá smrt?

Vždycky si myslel, že se bude bát, ale ve skutečnosti teď cítil jen únavu. Často slýchával, jak lidé před smrtí cítí chlad, ale on si připadal jako by měl horečku. Vlastní krev putující v rudých pramíncích po odhalené kůži byla horká.

Buch, buch, buch.

Tlukot vlastního srdce se zdál být hlasitý. Jako by to byl jediný zvuk na světě. Žádné trhání masa ani šatů, vrčení nebo lámající se kosti. Jakoby se ho jeho srdce snažilo utěšit v posledních chvílích toho krátkého života.

Jediné, co mohl vidět, byly hvězdy na obloze a nádherný měsíc v úplňku.

Přece jen to umírání není zas až tak špatné, pomyslel si omámeně, když ho pomalu obklopovala temnota.

"-lesi! Stilesi!"

Zdálo se mu to nebo někdo volal jeho jméno? Z posledních sil otevřel oči.

Derek a s ním i jeho bety. Stiles nevěděl, kde sebral sílu vztáhnout k němu ruku. Nechtěl ho opustit. Ještě nechtěl odejít.

Drápy se mu zaryly hluboko do masa. Vlkodlak mu jediným kousnutím přerušil tepnu, rozerval hrtan a ukončil život jednoho mladého, nevinného chlapce.


Poznámka: ... bojím se ozvat, protože... se mi zdá, že mě teď spousta lidí chce zlynčovat...
Hodně čtenářů se ozývalo s tím, že se těší na poslední kapitolu. Miláčkové, tady došlo k mýlce. Tohle je kapitolová povídka a to, co jste doteď četli, byla pouze první kapča rozkouskovaná na více dílů (díky blogu.cz za word limit). Čeká nás ještě dlouhá a bolestivá cesta.
A ano. Stilesova slavná umírací scéna je inspirovaná Terryho smrtí z filmu Dog Soldiers. Ten film prostě miluju.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Scudl007 Scudl007 | 20. září 2013 v 20:15 | Reagovat

WTF!!!!!!!! Hej, ty zalez a nevylézej do dalšího pátku, kde ho s pomocí Castiela bo nekoho nebo něčeho jiného, dle vlastního uvážení vrátíš zpět mezi živé!! (zlý pohled). :D :D Jinak povídka se rozjíždí pěkně. Už se těším na další díly. :)

2 heartles heartles | 20. září 2013 v 21:13 | Reagovat

no to si ze mě děláš pr...... tohle jako ne to nerozdejchám

3 heartles heartles | 20. září 2013 v 21:14 | Reagovat

jinak doufám, že příští kapitolky už stilesovy ubližovat nebudou

4 Chriss Chriss | Web | 20. září 2013 v 21:54 | Reagovat

Tak... To ne! Oh god, děláš si ze mě srandu?! Bože, já čekala něco šťastnýho a ono tohle! Proč nedáváš díly častěji? Já se do dalšího pátku zblázním, sakra! :D

5 Ilse Ilse | 20. září 2013 v 22:20 | Reagovat

Tak tohle bylo nádherné. Byla bych sice raději za happy end protože prostě Stiles ale tohle mělo větší sílu, než kdyby to skončilo dobře. Slzička ukápka.
Díky za krásnou povídku doufám, že jich bude víc. :)

6 luczaida luczaida | E-mail | Web | 21. září 2013 v 1:42 | Reagovat

No.. dobře sis z nás udělala srandu :D
Jsem ráda, že toho bude víc, protože opravdu se mi nechce hledat další české povídky na Teen wolf.
Akorát nechápu, proč jsi ho zabila. Doteď mi připadal jako.. dost důležitá postava? :D
Teda pokud se ho nějakým záhadným způsobem nepokusíš vzkřísit, o čemž pochybuju, když jsi ho tak mistrovsky zavraždila :D No uvidíme :)

7 Tercza Tercza | Web | 21. září 2013 v 9:04 | Reagovat

Kdybych nečetla komentáře a nezjistila, že jsem si mýlila a tohle není jen jednorázovka o třech partech, tak bych se tady asi dost rozčilovala *vyděšeně vzpomíná na ukončení*, protože chudák Stiles, ale když ještě pokračuješ *oddech*, tak se budu muset donutit počkat až do dalšího pátku. Ale i tak chudák Stiles, budeš ho zase oživovat, že jo?

8 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 21. září 2013 v 12:45 | Reagovat

I just hoppe u r gonna teffibly suffer in hell.

And I hate u. And fuk u. I want you. Right now. Having angry sex against a wall. IM SO FUCKING ARROUSED DO SOMETHING, ENN!!!

9 Venira Venira | 21. září 2013 v 15:59 | Reagovat

Překrásné, depresivní, upřímné a s koncem co zanechá dojem...at pro někoho špatný...pořád nezapomenutelný :)
Já jsem nadšená z celé povídky :-*
Ps: buďte hodní, Enari je v zabíjení hrdinů velmi mírná oproti mému Fata maledictorum :D

10 Nade Nade | Web | 22. září 2013 v 15:37 | Reagovat

Tohle bylo opravdu hodně depresivní. Už aby tu byl další díl, jsem strašně napnutá, jak to umírání skončí. Já vím, že to zní cynicky, ale počítám, že Stiles je hlavní figura povídky a tohle je teprve první kapitola, takže...
Díky za kapitolu.

11 Enari Enari | E-mail | Web | 27. září 2013 v 14:53 | Reagovat

[1]: Bojim bojim...
Castiel? Myslím, že až zas tak těžkej crossover tahle povídka nebude. I když... jsi trošku, zcela minimálně... kapánek blizoučko;)

[2]: Nádech a výdech. Dnes bude další kapča ergo další mučení;)

[4]: Hallelujah. Pátek už je tady a za chvilku tu máš další kapču. Čekej tunu agstu a jednoho arogantního sráče;)

[5]: Hmmm... možná, že se happyendu dočkáš. Dnes vychází další kapča a kdo ví... třeba nakonec budou všichni "Just merried and fucking happy"... nebo je zas všechny zkrouhnu... to je podle nálady. Jsem ráda, že se ti kapča líbila a těš se na další;)

[6]: Potvrzuji, že Stiles je... jaksi... hlavní postava... yolo...
Uvidíme, jak se budete tvářit na další kapču. I swear it'll fuck you over...
Děkuji za komentář sestřičko. Od tebe skutečně těší:-*

[7]: Lol... já ti nevím. Budu ho oživovat? Hmmm~
Já prostě miluju, jak tady vyšilujete... všechny ty komentáře typu "Oživíš ho? Je mrtvej? Bude v dalším díle? Budou to jen flashbacky na dobu, kdy byl ještě naživu?"
Děkuji za komentář. Ještě nás čeká dlouhá a bolestivá cesta.

[8]: *panicking* What should I do? Open up wide? XD
Ok... you're my beta. You know next chapter. Go ahead and make up some theories about upcoming plot twist;)

[9]: Oooo má milovaná věrná čtenářka. Jsem tak ráda, že se ti to líbilo. Snad nebudeš zklamaná z dnešní kapči...
:)

[10]: Hmmm~ Jak by to umírání mohlo skončit? Trvalou a nevyvratitelnou smrtí? Lol, tak ráda Vás všechny provokujuXD Sory...
Ale jo. Stiles je tu hlavní cápek, ale... hmmm... že bych udělala flashbacky? Takže Stiles bude furt ciplej, ale dozvíme se víc o jeho psychickém utrpení z předchozích let? Hm~
Já vím... jsem mrcha zvrácená a ráda Vás všechny týrám.

Všem Vám moc děkuji za komentáře a rating. Doufám, že Vás další kapitolka nezklame...
Yolo~

12 S c a r s S c a r s | Web | 16. října 2013 v 22:07 | Reagovat

HOLY SHIT, mám s tímhle příběhem hrozný resty (i když ty já mám, kam se podívám lol), ALE JAKO KURVA CO TEN KONEC? Mno to nemá ani cenu komentovat, protože bych se ještě víc naštvala :D Radši si jdu přečíst další část :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama