Demonomicon - kapitola 2b

6. září 2012 v 15:47 | ~Enari
'You don't know what I'm capable of, you don't know what I've done!'-DM
Název: Demonomicon
Rating: MA
Pairing: HP/DM, RW/HG, SB/RL a další
Doba: Během studia HP
Upozornění: Silně AU

Děj: Harry je přinucen vzít si cizí dívku. Zdá se, že před nechtěným manželstvím není úniku. Může mu někdo pomoci?

Poznámka autorky: Děkuji všem čtenáčkám (popřípadě čtenářům?), které zanechaly komentáře, hodnocení a nebo jiným způsobem mne podpořily. Mnohokrát Vám děkuji.

Tato kapitolka je kratší, protože úžasný blog editor nedokáže pojmout větší množství znaků a tak musím jednotlivé kapitoly dělit. Tím poté trpí celý proces zveřejňování a úprava povídek za což se omlouvám.

Poděkování: Mnohokrát děkuji za betaread Katharine Colt. Má drahá Kat, nesmírně si cením tvých rad a nápadů, jak zlepšit tuto povídku.

Disclaimer: Všechna místa a osoby náleží JK Rowlingové a WD a dalším vydavatelům. Tato povídka nebyla napsána za účelem zisku. Obrázky a videa patří jejich právoplatným majitelům. Obrázky byly upraveny pro potřeby povídky.




"Harry!" vykřikl Ron přes celou Společenskou místnost a hnal se k němu. Těsně za ním Hermiona.

Všichni v místnosti ztichli, tváře stočené na Harryho. Dokonce i obrazy přestaly mezi sebou švitořit, pohrávat si se zdivočelou zlatonkou, upíjet z malovaných hrnků a číst nepopsané knihy.

Tak na tenhle rozhovor se vážně netěším.

"Kámo, pojď sem. Tak povídej. Co se stalo? To manželství zrušili, že ano? Brumbál něco vymyslel, že jo?"

Hermiona na Harryho shlížela se smutkem v očích. Věděla, že svatbě se nedá vyhnout. Ron, jak se zdá, měl stále naději.

Harry se s falešným úsměvem vymanil ze zrzkova sevření. Zamířil k ložnicím. Chtěl utéct.

"Aelflaed si neberu. Malfoy o mě bojoval a vyhrál."

Spolužáci přestali dýchat. Obrazy pro jistotu taky. Ozýval se jen praskot ohně v krbu.

Harry rychle vyběhl schodiště. Už byl u dveří ložnic, když se ozvala rána. Ginny omdlela a teď ležela na podlaze. Colin začal fotit. Nutno dodat, že zapomněl zaměřit objektiv, takže jediné, co vyfotil, byla podlaha. Dvojčata se začala nekontrolovatelně chechtat. Neville se tvářil nechápavě. Seamus měl komicky otevřená ústa. Jeden obraz se neudržel na stěně. Rona poslaly k zemi zavírající se dveře chlapeckých ložnic.

Harry v rychlosti přivolal své koště. Okna se poslušně rozevřela, aby mohl vylétnout dřív, než se někdo dostane do ložnice s hromadou otázek na jazyku. Nestihl to.

"Malfoy? Malfoy?" řval Ron nekontrolovatelně. "Kterej Malfoy?"

"Jak to myslíš 'kterej Malfoy'? Je snad jasné, který to je, ne?"

"Ne to není. Je jich víc. Tak kterej z nich?" Ron sevřel límec Harryho košile a jemně s ním zatřásl. "Kterej?"

"Draco."

Ron zkameněl. Dvojčata ve dveřích teď řvala smíchy. Seamus hlasitě klel. Colin držel svůj foťák vysoko nad hlavou a snažil se fotit v tom správném směru. Těžký úkol, když byl vzadu za celou skupinou zvědavých spolužáků.

"Pořád lepší než nějaká neznámá čarodějka, ne?" odvážila se pípnout Padma. Nikdo jí nevěnoval pozornost.

"Ano, vážení, Draco. A teď když mě omluvíte," Harry vrazil koště Ronovi do rukou. Ten aktivně pokračoval v zírání.

Harry ztratil všechnu chuť se prolétnout po Bradavicích. Jednoduše se vyhoupl na široký dřevěný rám okna a vydal se po římse na menší procházku. Už to tak dělal tisíckrát a z výšek strach neměl. Věděl, že ho nikdo nebude následovat. Všichni věděli, že měl rád své soukromí a někdy, když chtěl být sám, tak se ztrácel na celou noc.

Skočil na široký balkon pod římsou a pokračoval po zábradlí až k cimbuří.

Draco pravděpodobně zažívá něco podobného ve své vlastní koleji. On to vlastně má horší. To je jisté. Buďto se mu ostatní zmijozeláci vysmívají za jeho nebelvírské ochranářské chování nebo mu naopak gratulují ke skvělé taktice. Teď má toho naivního nebelvíra na háku a bude si z něj moci udělat svého osobního domácího skřítka.

Pravdou bylo, že Draco měl své zmijozely vcelku ochočené a většinou ho věrně následovali. Ať už z přátelství, kvůli jeho společenskému postavení nebo závazkům. To je ale nezastavilo, aby si z něj občas nevystřelili.

Tím, že se Draco a Harry přátelili, zmijozelové nepohlíželi na Harryho jako na nepřítele. Ne tak jako tomu bylo u ostatních z jeho koleje, ale stále kolem něj byli obezřetní. Staletí nepřátelství mezi jejich kolejemi nemohl překonat pár kolejních princátek, kteří se čirou náhodou spřátelili.

Harry se posadil na okraj cimbuří.

Chladný vzduch mu udělal dobře. Čechral jeho nezkrotné vlasy. Pohrával si s hábitem. Košilí. Odhaloval talisman na stříbrném řetízku. Byla to dračí hlava z čistého stříbra, rubíny místo očí. Na druhé straně byl vyryt pentagram. V rýhách kolovala rudá tekutina, nikdy nevysychající, zářící ve tmě, jako krev jednorožce.

Harry sevřel talisman v dlani. Dokud měl tuhle věc u sebe a přátele po svém boku, nemohl selhat.

~ ~ ~


Je mlha. A úplněk. To znamená, že Mlžní vlci bloudí tuhle noc po pozemcích. Měl jsem si přece jen vzít to koště. Dostal bych se k nim dolů rychleji, pomyslel si vzrušeně Harry. Rád si zahrával s ohněm. Nebo v tomto případě s mlhou. A nahánění Mlžný vlků byla neuvěřitelná zábava, pokud znáte Lumos a umíte se s ním ohánět.

Rychle se skrz okno učebny dostal do hradu a rovnou zamířil po schodišti dolů, směr pozemky. Zaslechl pár obrazů pokřikujících na něj, aby zalezl do postele a sám je nechal spát.


Zrovna mířil kolem vstupu do třetího patra, když něco ucítil. Vstávaly mu z toho vlasy, mráz laskal záda orosená potem.

Stín. Byl tam stín? Harry nemohl rozeznat, jestli ve ztemnělé chodbě skutečně něco bylo. Jeho instinkt ho však nikdy nezklamal.

Že by Protiva? Ne, toho otrapu by poznal. Navíc Protiva by nedokázal být tak dlouho zticha.

Harry potichu vstoupil do chodby, hůlku v ruce.

"Haló?"

Nic.

"Je tam někdo?"

Přestal dýchat, když to uslyšel. Táhlý skřek. Tohle nemohl být lidský hlas.

Merline, co to bylo? Jak se to sem dostalo?

Zcela instinktivně kolem sebe vykouzlil bariéru a současně s tím vyslal do chodby osvětlující kouzlo.

Přísahal by, že mohl vidět, jak v poslední vteřině něco ustoupilo do stínů a splynulo s kamennou zdí.

Ve spáncích tepalo, vzduch se ztěžka soukal do plic a zase ven.

Nic jsem necítil. Jak tu mohlo něco být, když jsem nic necítil?

Harry tam stál ještě hodně dlouhou chvíli, než se odhodlal pohnout.

Vyslal kolem ještě pár diagnostických kouzel. Na zem položil pár pečetních symbolů. Pokud se tu znovu něco objeví, pečetě to zachytí. Něco jako magická past na škodnou.

Harry ztěžka vydechl, jediným mávnutím rozžehl světla po celém schodišti, ve všech chodbách na všech patrech. Doufal, že ať to bylo cokoli, bylo to citilivé na světlo. Pokud to bylo něco magicky nezjistitelného, jako třeba noční běs, bálo se to světla.

Snad tu už bude klid.

Zapomněl na nahánění mlžných vlků a zamířil rovnou do své koleje. Teď už budou všichni spát.

V koutku jeho mysli se ozýval protivný hlásek. Copak? Bojíš se tmy? Proto zdrháš pod peřinu?

Kdyby měl být k sobě upřímný...

~ ~ ~

"Hej, Harry, slyšels to? Ráno prý našli hrad kompletně osvětlený. Dokonce i profesorům dalo práci všechny světla zase pozhasínat. Prej ty kouzla, co držely všechno rozsvíceno, byly neuvěřitelně silný."

A jéje. Použil jsem moc silnou magii.

"Od koho to máš?"

"Parvati Patilová o tom prý slyšela mluvit McGonagallovou a Prýtovou."

"A proč vypadáš, jako by tě to těšilo?"

"Ale no tak, kámo. Někdo rozsvítil celej hrad profesorům pod nosem. I když mohl ten někdo udělat lepší práci, třeba ty světla udělat růžová, nebo tak, víš?"

"Promiň, ale růžová zrovna není má oblíbená barva."

"Cože? Tos byl ty?!"

"Nekřič tolik, Rone. Jestli se někdo dozví, že jsem to byl já, budu mít průšvih."

"Jo jasně. Jsi fakt dobrej, víš to? Ale pro příště zkus tu růžovou."

Růžovou? Já teď budu rád, když nikdo nezjistí, že jsem uvnitř školy umístil pečetě.

~ ~ ~

Za nedlouho byl hrad vzhůru nohama. Kam Harry vkročil, pronásledovaly ho pohledy a následné šuškání. Draco zažíval to samé.

Naštěstí se Malfoy starší, a spousta galeonů, postarali o to, že chlapci mohli trávit relativně poklidný život vně zdí Bradavického hradu, mimo dosah tisku. Lucius se smířil s tím, že jeho jediný potomek se ožení s hlavou rodu Potterových.

Harry občas zažil to samé záhadné setkání se stíny a děsivými hlasy, ale nezdálo se, že by někomu ubližovaly. Možná si jen pár hradních duchů našlo novou zábavu. Sice o tom pochyboval, ale nehodlal se takovými maličkostmi zatěžovat. Ne teď, když měl na mysli závažnější věci.



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bacil bacil | 7. září 2012 v 9:43 | Reagovat

No tak tohle byla strašidelná kapitola. Jsem teď zvědavá copak se to v noci pohybuje po Bradavicích za stvoření?
Moc se těším na pokračování :-)

2 Nade Nade | E-mail | Web | 7. září 2012 v 10:25 | Reagovat

Všichni vypadali, jako když jsou strašně překvapení Dracovým rozhodnutím, Lucius naopak zareagoval dost rychle.
A copak nám to po Bradavících bloudí za strašidýlko?
Díky, těším se na pokračování.

3 darken darken | 13. října 2012 v 22:15 | Reagovat

Ach jo, já bych chtěla pokračování... Vím, že nejsem zrovna vzorný komentátor a zasloužila bych si čekat, ale měsíc už stačil, ne? O:)

4 Hajmi Hajmi | 15. listopadu 2012 v 17:46 | Reagovat

SF, Rosetko - Enari. Tak jsem přelouskla tvé čtyři kapitoly a čekám na pokráčko. Kdy myslíš, že ho zvládneš?
Musím říci, že ses ve psaní úžasně zlepšila, sestřičko. Moc se mi tahle povídka líbí, i když se v ní ještě neobjevila má nejoblíbenější postava. Budu netrpělivě čekat na pokračování.

5 Enari Enari | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 20:31 | Reagovat

Bacil, Nade, darken: Neboj na pokračování už se pracuje :)

Hajmi: Zdravím sestřičko! Tak ráda tě vidím. Jen kvůli tobě jsem se rozhoupala a zase začala psát :)
Děkuji za pochvalo. Od tebe mne zvlášť těší. A neboj. Toho Snapea tam dostanu i kdyby mě to mělo zabít :)

6 Kýta Kýta | E-mail | 20. ledna 2013 v 12:32 | Reagovat

Jak může mít takováto úžasná povídka tak málo komentářů? Zatraceně! LIDI! Vzpamatujte se! Ty vado holka! Takový příběh vidím snad prvně? Což je naprosto úžasné! Povídky na Harryho Pottera nečtu už asi dva, tři roky… ale tady… tady nešlo jenom tak lehce odolat! Zatím máš všechno, co jsem chtěla!
Umíš bezvadně tvořit věty, používat slova, vtáhnout lidi do děje! (Do perfektního děje!) To se nevidí tak často ;) Máš budoucnost! A doufám, že brzo zveřejníš pokračování, protože počínaje dneškem si tě dávám do oblíbených odkazů :D
Líbí se mi prozatímní vztah mezi Harrym a Dracem. A Bože! To manželství! No už aby to tady bylo! Tak trošku jsem doufala, že když bude Draco bojovat o Harryho, tak se smlouva upraví… jakože Harry ani Draco nebudou moci mít milence a prostě budou muset vést intimní život a tak :D Jsem úchyl? :D xD Možná :D No každopádně jsem zvědavá, co všechno se skrývá ve tmě a doufám, že to všichni přežijí ve zdraví (já vím, naivní představa :D) No tak šup šup! Snad budeš mít brzo volno a dobrou náladu, abys mohla napsat pokračování a aby moje milovaná sestřička (Cate) mohla urobit betareadera! (Mimochodem jenom díky ní jsem tady na tomto blogu a píšu ti tento komentář :D)
Achjo! Těším se a nemůžu se dočkat! Proč mě trápíš? :D Proč? :D Měj se krásně! :) Adios!

7 Enari Enari | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 19:50 | Reagovat

Kýta: Mnohokrát děkuji za motivující komentář :)
Jsem ráda, že se ti povídka líbí.
Bohužel v nejbližší době se neplánuji vrhnout na psaní. Spisovatelský výpadek XD
Snad to za měsíc bude vypadat líp ;)

8 Ťula Ťula | 8. října 2013 v 19:35 | Reagovat

Zdravím autorku a zároveň bych se chtěla zeptat, jestli je v plánu i nějaké to pokračování. Všechny 4 kapitolky jsem zhltla najednou a teď by mě zajímalo co bude dál. Jak se to bude vyvíjet. :)

9 Wierka Wierka | 16. září 2015 v 19:22 | Reagovat

pokráčko ne-bude??  prosíím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama