Demonomicon - kapitola 2a

31. srpna 2012 v 17:20 | ~Enari
'You don't know what I'm capable of, you don't know what I've done!'-DM
Název: Demonomicon
Rating: MA
Pairing: HP/DM, RW/HG, SB/RL a další
Doba: Během studia HP
Upozornění: Silně AU

Děj: Harry je přinucen vzít si cizí dívku. Zdá se, že před nechtěným manželstvím není úniku. Může mu někdo pomoci?

Poznámka autorky: Nade nadhodila pár otázek, který by mohly zajímat i Vás.

Harry v této povídce nemá rodiče, což znamená, že i tomto světě existuje Voldemort. Ten se objeví v pozdějších kapitolách.

Sňatek byl v mnoha ohledech uspěchaný. Harry, Sirius a ani Brumbál se moc nesnažili se mu vyhnout. Proč? Podívejme se na to takhle, kouzelnická smlouva se od mudlovské liší stejně, jako obyčejný mudlovský slib a Neporušitelný slib. Kouzelnická společnost má jednoduše takové smlouvy jištěné, zvlášť, když se jedná o tak závažnou věc, jako je sňatek čistokrevných. Otázkou je zdali se dá taková smlouva vůbec porušit (pokud ovšem nepočítáme tohle vměšování ala Draco). Možná by strana, která smlouvu porušila, byla nějakým způsobem potrestána nebo donucena svým závazkům dostát, čímž se myslí ovlivňování mysli ve stylu Imperia. To však nemůžeme vědět, protože k tomu v tomto příběhu nedošlo.V tomto případě Brumbál jednoduše MUSEL dodržovat smlouvu, tak jak tradice velí a především proto, že on sám neměl žádnou možnost, jak sňatku zabránit.

Menší vysvětlení k věkové hranici, která by mohla být důvodem k oddálení sňatku.
Co se věku týče - čarodějnický věk je velice ošemetná věc. Podívejme se na Brumbála. Ten stařík je vitální a klidně se midlí s Voldemortem ve svém věku. Když naše Trio potkává poprvé profesora Lupina, je o něm smýšleno jako o mladém muži. Tato fakta sama o sobě říkají, že čarodějové nemají stejné pojetí věku, jako mudlové. Další věcí je, že ve středověku v některých částech světa (někde i teď) byly dívky v patnácti letech již považovány za dospělé a tudíž měly dovoleno se vdát. Někdy se dokonce vdávaly ve věku dvanácti let. Proč by tedy kouzelnická společnost, která je v mnoha ohledech pozadu za mudlovskou, nemohla uznávat manželství ve věku například čtrnácti let? Navíc uzavření manželství nemusí být v kouzelnické společnosti považováno za něco, co mohou podstoupit pouze dospělí lidé. Jak bylo naznačeno v předešlé kapitole kapitole - sex mezi manželi není povinný. Proto by mohli uzavřít manželství i 'mladiství'.

K čemu je dobrý ten sňatek, když nevyžaduje dědice a pokračovatele rodu? Jaký má smysl svázat dva lidi, když se po nich nechce dítě, věrnost, ani spojení majetků?
Rod Potterů je velice významný v kouzelnickém světě. Jak už bylo psáno, je to jeden z nejstarších čistokrevných rodů v kouzelnické společnosti a tak je velkou ctí pro každého kouzelníka i čarodějku být jeho součástí. Tím, že slečně Aelflaed bylo dovoleno být součástí tohoto rodu bylo už tak velkou poctou, že Potterovi necítili povinnost ji prokazovat takovou 'laskavost', jako například narození dědice. Potterovi by raději dostáli svým závazkům k Beauclerkovým bez toho, aby měli dědice. Sami by spíše přijali levobočka, pokud by se jednalo o potomka některého z významnějších rodin. Beauclerkovi nejsou nijak významným rodem na to nezapomínejme. Pro Beauclerkovi je to spíš otázka společenské prestiže než pokračování rodu a rozšíření majetku. Víc požadovat nemohou.

Děkuji všem čtenáčkám (popřípadě čtenářům?), které zanechaly komentáře, hodnocení a nebo jiným způsobem mne podpořily. Mnohokrát Vám děkuji.

Poděkování: Mnohokrát děkuji za betaread Katharine Colt. Má drahá Kat, nesmírně si cením tvých rad a nápadů, jak zlepšit tuto povídku.

Disclaimer: Všechna místa a osoby náleží JK Rowlingové a WD a dalším vydavatelům. Tato povídka nebyla napsána za účelem zisku. Obrázky a videa patří jejich právoplatným majitelům. Obrázky byly upraveny pro potřeby povídky.



Och, jak jen ho ten podřadný kouzelník jménem Beauclerk štval. Jak si mohl takzvaný šlechtic dovolit ignorovat jeho, Draca Lucia Malfoye, a urazit ho svým nezájmem si i jen vyslechnout, co má na srdci?

Zítra se Harry sejde s hlavou rodu Beauclerkových. Budou vyjednávat podmínky sňatku a uskuteční se obřad Spojení. To znamená, že Draco má jen málo času jednat.

Teď, když vše visí na vlásku, mu ten umíněný tupec zabouchne dveře před nosem? Vlastně žádné dveře ani nemusel zavírat. Draco se snažil přenést letaxem. Nevyšlo to. Cesta byla blokovaná. A to Beauclerkovi posílal dopis a výslovně ho žádal jménem své rodiny - své vážené čistokrevné rodiny - aby ho přijal. Nestalo se tak. Taková urážka.

Už tak byl nepříčetný z toho, že Harry má být přinucen oženit se s tou jak-se-jmenuje.

Věděl, že snad každá šlechtická kouzelnická rodina na světě vyšle svobodného příslušníka jejich rodu, aby učinil výzvu a utkal se o Harryho Pottera. O tom se Draco mohl přesvědčit na vlastní oči.

Když se přenesl na Beauclerkovi pozemky před bránu jeho sídla, byl tam houf novinářů a kouzelníků ze šlechtických rodin.

Dokonce zahlédl nachové pláště bystrozorů. Nejspíš tu byli proto, aby rozehnali dav nežádoucích návštěvníků.

Mohl vidět, jak se pár lidí oddělilo od skupiny a snažili se dostat k sídlu pomocí košťat. Vzlétli vysoko nad zem, směr sídlo. Daleko se nedostali. Strážná bariéra je dostala zpátky dolů rychleji než by to zvládl dobře nasměrovaný potlouk.

Tudy to tedy také nepůjde.

No tak. Harrymu dochází čas. Musí tu být cesta.

~ ~ ~

Po tolika letech, co byli přáteli, po letech strávených ochranou toho druhého, Harry nikdy za ta léta necítil takové štěstí jednoduše z toho, že slyší Dracův melodický hlas.

Ten hlas znamenal naději.

Mladý šlechtic stál ve dveřích. Zadýchaný. Tváře zčervenalé. Zrak upřený na jednu jedinou osobu.

A přesto vypadal tak vznešeně a elegantně jako vždy. K pasu připnutý claymore.

Rázně vešel do místnosti sledován sedmi páry očí. Některé byly překvapené, jiné zmatené. Jen jedny jediné zářily štěstím.

Draco se neobtěžoval čekat, až se pán domu uráčí zvednout ze svého křesla. S pohrdavým úsměvem před něj hodil zdobenou rukavici, jak žádala starověká tradice.

"Adalmunde Beauclerku, tímto vás já, Draco Lucius Malfoy, vyzývám k souboji o Harryho Jamese Pottera. A jako vítěz si budu nárokovat právo pojmout ho za manžela," přednesl povýšeně blonďák.

Jeho nepřátelství vůči Adalmundovi bylo tak očividné, že se nebohá Aelflaed přikrčila při pohledu, kterým Draco jejího otce obdařil.

Harry si všiml, že nikdo z jeho doprovodu nevypadá pohoršen tak očividně hrubým porušením etiky. Spíš u nich postřehl úlevu. To samé cítil i on. Navíc Brumbál si to očividně užíval.

Beauclerk chvíli tikal pohledem z rukavice na Draca a zase zpět. Pak se nervózně usmál. S menšími obtížemi se postavil a zdvihl smířlivě ruce.

"Ale chlapče, nepamatuji se, že-"

"Chcete se vyhnout souboji? To jste tak zbabělý, že nepřijmete ani tenhle jediný souboj, když jste znemožnil mnoha dalším nápadníkům bít se o Harryho přízeň? Přijměte to nebo bude čest," to slovo vyplivl, jako by pochyboval o tom, zda mají Beauclerkovi vůbec nějakou čest, "vašeho rodu zpochybněna."

Jeho chladný pohled sliboval bolest.

Draco, můj příteli, nedokážeš pochopit, jak moc pro mne tvá snaha znamená.

Mladý Malfoy začal ztrácet trpělivost. Harry to na něm poznal.

"Přijímáte?"

Sirius vypadal, jako by se chtěl vmísit do debaty, ale Remův konejšivý stisk na ramenou mu v tom zabránil.

Albus vypadal pobaveně a zvědavě zároveň. Nepochybně se mu vývoj nynějších událostí zamlouval.

Beauclerk viditelně polkl. "Jak ses vůbec dostal do mého domu?" Vypadalo to, jako by chtěl ještě něco říct, ale Draco ho přerušil.

"Díky Merlinovi, galeony zmůžou všechno. Jeden z vašich služebníků byl tak laskav a ukázal mi cestu dovnitř za odpovídající cenu," míra jeho trpělivosti našla své hranice. "Tak přijímáte?"

Chvíli bylo napjaté ticho. Brumbál upil svého přeslazeného čaje.

"Přijímám."

Dracových rtů se dotkl ledový úsměv. Podíval se s nečitelným výrazem na Harryho a pak zpět na Beauclerka.

"Harry, mám tvé svolení bojovat o tebe v souboji?" zeptal se už klidnějším, hřejivějším hlasem. Harryho to potěšilo u srdce.

Můj příteli.

"Ano, Draco, máš mé svolení."

Teď, když tu byl Draco, se cítil, jako by z něj spadla neuvěřitelná tíha.

Děkuji ti, Draco. Až to všechno skončí, poděkuji ti tak, jak si zasloužíš, ale pro tuto chvíli buď opatrný. Nenech se zabít.

Jakoby Draco věděl, na co mladý nebelvír myslí, kývnul na něj v povzbudivém gestu.

"Pak je tedy rozhodnuto. Vyberte si svou zbraň," popoháněl Beauclerka.

Muž s nakyslým výrazem zavolal sluhu a poručil donést svou zbraň.

Každý čistokrevný se dřív nebo později musí naučit, jak ovládat meč. Bylo to součástí jejich kultury. Souboje s mečem a hůlkou tu byly od nepaměti a vyšší kasty si dávaly záležet, aby tato tradice nevymřela.

Draco odložil svůj drahý cestovní plášť, aby mu nepřekážel při boji nablízko.

Celá skupina, krom Aelflaed a Clover, ty zůstaly zde, se přesunula do haly uzpůsobené pro podobné situace.

Brumbál, jako vážený člen kouzelnické společnosti, se nabídl, že bude soudcovat zápas. Počkal, až soupeři zaujmou místa.

Draco, nezemři tu kvůli mně.


"Souboj končí s první kapkou krve. Začněte."

Než se Beauclerk vůbec zmohl k útoku, obkroužil ho ohnivý vír.

Odkud se vzal? Ten kluk ani nevyslovil kletbu.

Skrz zeleně zbarvené, všepohlcující plameny neměl Beauclerk šanci svého protivníka zahlédnout. To bylo vše, co Draco potřeboval. Vrhnul se skrz plameny s taseným claymorem. Jeho meč byl pokryt Trnitou kletbou. Trochu brutální způsob, jak způsobit bolest tomu, jenž bude takovým mečem zraněn.

Oheň mu poslušně ustoupil z cesty, když Draco mířil k Beauclerkovi a napřahoval se k první a poslední ráně celého boje.

Krev. Křik. Vítězství.

Bylo to rychlé, čisté. Perfektní, tak, jak se od rodilého Malfoye očekává.

"Draco Lucius Malfoy je vítězem. Výborně, chlapče," usmál se na něj Brumbál, zatímco Remus už byl u Beauclerka a léčil to malé škrábnutí.

Harry došel k Dracovi. Vzal ho za loket a odtáhl ho do diskrétní vzdálenosti.

Žádné ovace. Žádné díky. Mezi nimi to nebylo potřeba. Jakoby snad byla jiná možnost, jak mohl ten souboj skončit.

"Co jsi pro Merlina měl na tom meči? Vypadá jako by byl pod Cruciatem," kývl k poraženému muži.

"Musí si uvědomit, kde je jeho místo."

"Na to jsem se neptal. Co to bylo za kletbu?"

"Slavný Harry Potter nerozpozná tak obyčejnou kletbu?"

"Nezajímal jsem se, co máš zrovna na svém meči. Spíš jsem se soustředil na to impozantní Stínové Incendio. Navíc jsem si vychutnával Adalmundův zděšený výraz. Bylo to svým způsobem legrační," přiznal s náznakem úsměvu Harry.

"Ani slůvkem se nezmíníš o tom, jak ses o mě bál? Jak jsi trnul strachy, když zápas začal? Jak jsi na mě při skládání slibu věrně čekal a celým svým nebelvírským srdcem věřil, že si pro tebe přijdu?"

"Nech toho, Draco," dloubl ho do žeber. "Čekal jsem," dodal tiše.

Mlčenlivé kývnutí mu bylo odpovědí.

"Takže," Harry zaváhal, "tohle znamená, že budeme manželé, co?"

Draco mu věnoval pronikavý pohled. "Ta myšlenka se ti asi nezamlouvá, co?"

"Ne že bych proti tomu něco měl. Ale pomysli na všechny problémy s tím spojené. Tvoji rodiče asi nebudou moc nadšeni. A naše koleje vyhlásí válku jedna druhé. Nebelvíři tě obviní, žes mi dal do čaje nějaký Lektvar lásky, zmijozelové mě budou chtít zabít za to, že jsem jim ukradl jejich prince a nejlepší partii z celé koleje. Snape nejspíš dostane infarkt při pomyšlení, že budu mít přístup do jeho koleje. Nemluvě o tom, že zbytek světa nás bude mít pod drobnohledem."

"Je toho docela dost," přisvědčil blonďák.

"To je," šeptl zamyšleně Harry. Jistě si teď promýšlel všechny ty hrůzy, kterými budou muset projít.

"Ale manželství samo o sobě není tak špatné," dodal po chvíli Draco.

"Ne. To není."

Jejich tichý rozhovor přerušil Sirius.

"O čem si to tu šuškáte, chlapci?" zaměřil svou pozornost na Draca. "Pana Malfoyi, byl to skvělý souboj. Máte skutečně ohromující schopnosti," vychvaloval ho Sirius, když si s ním potřásal zdvořile rukou.

Siriusi, kdybys znal jen pouhou desetinu jeho schopností, na místě bys ho uřkl.

~ ~ ~

Zatímco se dospělí starali o reportéry, chlapci se rychle přesunuli do své tajné skrýše.

Celou cestu spolu nepromluvili.


~ ~ ~


Vodopád tiše šuměl, růže lákavě voněly, chladný vzduch z otevřených oken vyvolával mráz po zádech, plamínky svící třepotavě osvětlovaly polétávající knihy.

"Jak to vysvětlíš svým rodičům?" Harry ležel na staré pohovce, zrakem hypnotizoval strom ponořený ve stínu. Draco seděl v jednom z křesel, knihu v rukou.

"Jednoduše jim řeknu pravdu."

"Pravdu?" Harry střelil pohledem po svém snoubenci. "To, žes mi běžel na pomoc, jako nějaký nebelvír, který zachraňuje přítele v nouzi? To jim povíš?"

"Proč by ne?"

"Vydědí tě."

"Přemýšlej, Pottere, jsi potomkem jednoho z nejstarších čistokrevných rodů, máš společenský status na stupni Popletala a jsi mezi kouzelníky oblíbenější než sám ministr. Dle myšlení mého otce jsi skvělá partie."

"To chápu. Stejně..."

Draco s povzdechem zaklapl knihu. Postavil se, přešel k pohovce a posadil se na kraj.

"Nedělej si s mou rodinou starosti. Rozumíš? Sám toho máš teď nad hlavu," Draco zaváhal, ale pak pokračoval, "Ti tvoji mazlíčci tě vyčerpávají, že?"

Harry odmítavě zavrtěl hlavou, ale Dracovu pátravému pohledu se vyhnul.

"Jsou to spiriti. Ne 'mazlíčci'. Spiriti."

"Takže za to můžou oni. Měl bys toho nechat."

Harry se prudce nadechl. Posadil se, zády k Dracovi. Blonďák mu položil ruku na rameno.

"Harry, vždyť tě to ubíjí. Tohle nemůžeš vydržet dlouho," naléhal.

"Draco," otočil se na něj, aby mu konečně mohl pohlédnout do očí, "nepochybuj o mně. Já to zvládnu," přesvědčoval ho Harry. "Teď se budeme jen soustředit na to, abychom přežili tu dobu do svatby a pár týdnů poté. A až se všechno uklidní, můžeme pokračovat v našich životech tak, jako do teď."

"Tím myslíš půlnoční vycházky mimo hrad? Zakázaná kouzla? Krvavá magie? Pronásledování Smrtijedů?" Dracovi se to očividně nelíbilo. Oči měl rozohněné. V prstech drtil staré polstrování.

Harry věděl, že se to druhému chlapci nelíbí. Ani to ho však nedonutilo přestat.

"Draco, ty jsi byl přece vždycky ten, který ve mne věřil. Jenom díky tobě jsem si uvědomil, co všechno dokážu."

"Ale to bylo před tím, než tě to začalo zabíjet!" vykřikl rozrušeně Draco. Věděl, že právě překročil hranici, ale pramálo mu na tom záleželo.

Nechci tě vidět umřít.

Chvíli mezi nimi panovalo tíživé ticho.

"Ještě jsem ti nepoděkoval, žes mě zachránil před Beauclerkovými," připomněl Harry. Chtěl uvolnit atmosféru.

"Ne, nepoděkoval," připustil, teď už klidný, Draco.

"Poděkuju ti. Někdy," usmál se Harry. Chytil zmijozela za ruku a pevně ji stiskl.

Všechno bude v pořádku.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 you-kNow-Who you-kNow-Who | Web | 31. srpna 2012 v 18:15 | Reagovat

Tak, jsem tady zase... Musím podotknout, že tak rychlou akci jsem vůbec nečekala, ale něco v Dracově výrazu mi napovídalo. Jo! Podařilo se ti to. Dávám pět hvězdiček, protože je to super ;)
Tak jsem teď zvědavá, jak tohle vyřešíš :) když důležitou akci už máme za sebou. Věřím, že nebyla poslední. Proto se těším na pokračování ;)

2 bacil bacil | 31. srpna 2012 v 20:39 | Reagovat

No tak tohle byl velmi rychlý zápas. Holt Draco je zmijozel a ke všemu ještě Malfoy. To by bylo aby nevyhrál. Hm a ta jejich debata na konci. No jsem zvědavá co bude dál :-)

3 Nade Nade | Web | 1. září 2012 v 2:31 | Reagovat

Draco byl opravdu impozantní. Ale Harry, zdá se, vůbec nepochopil, o co tu přesně jde. Hm, škoda, že je Brumbál hned neoddal. Spiriti... Netuším, o co jde, ale počkám si, co se z toho vyvine. :D
Těším se na pokračování.

4 Enari Enari | E-mail | Web | 6. září 2012 v 17:14 | Reagovat

you-kNow-Who: Nejsem dobrá v psaní akčních scén a bojových sekvencí, tak jsem prostě dala Dracovi do žil trochu adrenalinu, aby akcička byla rychlejší...

bacil: Manželství ani ten malý soubojík rozhodně nebylo to nejzajímavější, co tahle povídka nabízí. Napovím - zkus se podívat na nadpis...

Nade: Vlastně si myslím, že Harry ví perfektně o co se jedná a má skvělý přehled o situaci. Jenom se prostě nechová tak, jak očekáváme. Spiriti? Hmmm... tak zas zkusíme nápovědu/soutěž = hrál tu někdo Aion? Pokud ano, tak asi bude vědět...

Všem děkuji za komentáře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama