Demonomicon - kapitola 1a

22. srpna 2012 v 11:35 | ~Enari
'I don't go looking for trouble. Trouble usually finds me.' -HP
Název: Demonomicon
Rating: MA
Pairing: HP/DM, RW/HG, SB/RL a další
Doba: Během studia HP
Upozornění: Silně AU

Děj: Harry a Draco jsou již dlouhou dobu blízkými přáteli. Co se stane, když se Harry dozví, že podle staré smlouvy si má vzít dívku ze starobylé kouzelnické rodiny, kterou ani nezná? Jaká temná tajemství se ukrývají za zdmi Bradavického hradu?

Poznámka autorky: V této úvodní kapitole jsem se snažila popsat Bradavice tak, jak si je představuji já, aniž bych Vás umořila nezáživnými detaily. Zdali se mi to povedlo posoudíte Vy. Když jsem byla malá, milovala jsem HP fandom a tak jsem sbírala knihy, filmy i hry s HP značkou. Především z těchto her jsem také čerpala inspiraci pro 'mé' Bradavice.
Komentáře, návrhy, kritika i připomínky jsou vřele vítány.

Poděkování: Mnohokrát děkuji za betaread Katharine Colt. Má drahá Kat, nesmírně si cením tvých rad a nápadů, jak zlepšit tuto povídku.

Disclaimer: Všechna místa a osoby náleží JK Rowlingové a WD a dalším vydavatelům. Tato povídka nebyla napsána za účelem zisku. Obrázky a videa patří jejich právoplatným majitelům. Obrázky byly upraveny pro potřeby povídky.



Harry se snažil nenápadně proplétat mezi skupinkami švitořících žáků. Všude kolem byl hluk, jak se přátelé po dvou měsících prázdnin nadšeně bavili. Kočáry na ně už čekaly.

Prváci vypadali vzrušeně i vystrašeně zároveň. Snažili se trochu porozhlédnout po okolí, než je všechny shromáždí prefekti.

Harry vlastně měl být jedním z těch, kteří odvedou ještě nezařazené studenty k loďkám. Ty by je převezly přes jezero až k Bradavickému hradu. Vedení školy se, naštěstí, v minulém roce rozhodlo udělat změnu v rozdělení činností pro prefekty a primuse. Jelikož počet žáků v Bradavících mírně vzrostl, i prefektů muselo přibýt a dostali povinnosti navíc.

Hermiona byla jednou z nich a tak se hned u vlaku rozloučila a šla plnit svou práci. Ron zůstal pozadu s Nevillem a Seamusem. Měli menší rozpravu s Fredem a Georgem a vypadalo to, že se chvíli zdrží. Proto šel Harry sám.

Nastoupil do kočáru a čekal, až se k němu připojí další studenti. Tiše si prohlížel okolí, zcela ponořen do svých myšlenek, nevnímajíc, že sedadlo naproti zabral někdo další.

"Žádné objetí ani polibky na přivítanou?" ozval se konečně melodický hlas prosycený sarkasmem. "To je mi vychování."

Harry se ohlédl s překvapeným výrazem. Rychle ho vystřídal úsměv.

Jak jen jsem se těšil na naše setkání.

"Draco. Rád tě vidím," kývl mu na pozdrav a mladý zmijozel mu oplatil stejným gestem. Bylo příjemné se znovu setkat. Sice to bylo dva týdny, co se viděli naposled, ale to jejich shledání nedělalo o nic méně příjemné.

Harry v hravém duchu okatě shlédl Dracovu postavu. Mladý aristokrat dokázal být elegantní i při tak prosté činnosti, jako je sezení. "Jak vidím, tak jsi naživu a relativně nezraněn, což znamená," naklonil se blíž a šeptem dopověděl, "že tě ta harpyje ještě nezatáhla do svého brlohu." V očích mu jiskřily hravé plamínky a koutky úst mu škubaly.

Draco nebyl tak diskrétní a tiše se rozesmál. "Harpyje mají hnízda, ne brlohy."

Harry pokrčil rameny. "Záleží na tom? Důležitá je podobnost a ta je v tomto případě naprosto zřejmá. Znásilnit, zabít, sežrat. Ne nutně v tomhle pořadí."

Možná ti chtěla udělat i horší věci.

"Pansy není zas tak špatná, Pottere," když mu odpovědí byl ironický pohled, dodal, "má skvělý cit pro módu."

Harry vážně přikývl. "Ano. To je jistě vlastnost, která jí jednoho dne zachrání život." Zvedl ruce v porážce. "Nechme toho. Nesmím mluvit špatně o někom za jeho zády. Nebelvírská pravidla to zakazují. I když se jedná o takovou chimé-" rychle zmlkl, když nastoupili další tři chlapci. Grabbe a Goyle se namačkali vedle Draca. Vždycky se mu snažili být nablízku. Kdo ví proč...

Třetí student, Zabini, si přisedl k Harrymu. Blaise ho v dobrém duchu pozdravil a stejně tak ti dva na protějších sedadlech k němu vyslali pár nesrozumitelných pozdravů a zahuhlání. Poslal Dracovi soucitný úsměv při pohledu, jak Goyle chlapce namáčkl ke dveřím kočáru.

"Blaisey, jaké bylo léto? Na tom večírku jsme neměli moc šancí si popovídat," podotkl Draco. Zrovna zápasil o kousek místa ve svém rohu kočáru.

Zabini jen nejasně pohodil hlavou a dál to nerozváděl. Nikdy nebyl zrovna výřečný typ.

Harry zachránil situaci. Hodil po Dracovi nakyslým pohledem. "Nesnáším tyhle okázalé sešlosti. Spousta lidí kolem. Zvlášť ty kdákající bytosti, co chodí v houfech, mi radikálně zkracují délku života."

Blaise si posměšně odfrkl. "Stěžuješ si, že jsi středem pozornosti?"

"Tak to moment. Nějaká sličná stvoření tam byla kvůli mně," podotkl Draco.

"Myslíš Pansy?" Ozval se Goyle s trošku tupým výrazem v obličeji. Zabini i Harry se snažili zakrýt své pobavení, zatímco Draco ho zpražil pohledem.

Každý ve škole věděl, že Pansy Draca uhání. A každý taky věděl, že u něj nemá šanci. Jen k té dívence se to ještě nedoneslo. Koncem minulého roku se ve Zmijozelu začaly vybírat sázky. Předmětem bylo, kdy jí konečně dojde, že slova 'ne, nevezmu tě na vánoční ples' ve skutečnosti znamenají 'ne, nevezmu tě do postele'.

Která bude ta šťastná? Kterou dívku z té záplavy svých obdivovatelek obdaříš svou nákloností?

"Náhodou. Byl tam celej hlouček francouzských krásek, které na mně mohly oči nechat," vychloubal se Draco.

"Jo, jenom náhodou, co?" ušklíbl se Zabini.

"Mimochodem, ty holky byly z Krásnohůlek. Pansyina sestra do té školy chodí a tak je pozvala, aby je tak nějak uvedla do společnosti. Což nás přivádí opět k Pansy," odvětil s úsměvem Harry.

"Otec mě zas nutí cvičit šerm. Prej škola zase otevře Soubojovej klub a budou tam i krvavý sporty," ozval se z ničeho nic Grabbe. Všichni k němu stočili svou pozornost.

"Jo... my víme," potvrdil trochu zaraženě Harry. "Koneckonců jsme od loňska zapsaní. My všichni," dodal pro upřesnění.

"Aha," Grabbe pravděpodobně považoval toto téma za ukončené.

Všichni vnímající studenti, což znamená Harry, Draco a Zabini, si vyměnili všeříkající pohledy.

~ ~ ~

"Sejdem se na obvyklém místě," šeptl Harry Dracovi a vyrazil ke svému místu u nebelvírského stolu.

Následoval uvítací ceremoniál, kdy je ředitel Brumbál varoval, aby nechodili do Temného lesa. Poté přišlo na řadu rozřazování prváků a hostina. Těšil se, až společně stráví další školní rok. Tak moc mu během prázdnin chyběli.

Celá rodina Weasleyových odjela do zahraničí, stejně tak Hermiona se svými rodiči. Seamus trávil čas s tetou v Bulharsku, Neville byl s babičkou. Ta mu ale nedovolila nikam cestovat. Ani k Harrymu. Velká škoda.

Merline, žehnej sovám. Ty chudinky se skoro ulétaly k smrti, jak musely doručit takové množství dopisů.

Společnost mu většinu léta dělal jeho milovaný kmotr Sirius, Remus, párkrát ho dokonce navštívil Brumbál. Také měl povinnost chodit na různé večírky. To byla jedna z možností jak zabít čas. Ach, jak jen Denní věštec vždy rozkřikoval do světa, že si nikdy s sebou nebere partnera či partnerku. Za poslední sezónu se o tom psalo už šestkrát.

Jinak trávil svůj čas učením, čtením, poflakováním se po okolí svého sídla. Jelikož bylo postaveno mimo dohled civilizace a mělo rozhlehlé pozemky skryté před zraky mudlů, mohl praktikovat magii dle libosti i během prázdnin. Letos si dokonce vyzkoušel i pár vyvolávacích rituálů. Krvavá magie mu nebyla nijak cizí.

Čistokrevné a šlechtické kouzelnické rodiny měly vlastní rodinná sídla. Ta většinou stála na magicky upravených pozemcích, které byly pro mudly neviditelné. Dokonce je svým způsobem 'odpuzovaly', takže se tam žádný mudla neodvážil vkročit. Proto bylo neplnoletým kouzelníkům dovoleno v těchto místech kouzlit. To a jejich společenský status.

"Tak co Harry? Jdeš s náma?" zeptal se Ron, když vstával od stolu s Hermionou po boku.

Oslovený chlapec s povzbudivým úsměvem zamítavě zavrtěl hlavou. "Konečně jsem po dvou měsících tady a hodlám si svou první noc tohoto ročníku pořádně užít."

Ron si odfrkl. "Kámo, víš, že máš pořádně morbidní využití volného času?"

V tom se do rozhovoru připojila i Hermiona a pořádným dloubancem do žeber zrzka umlčela. "To není ani 'využití volného času'. Vždyť máš zítra ráno vyučování," zamračila se na Harryho, "to chceš profesorce McGonnagalové usnout na lavici během hodiny? Navíc teď když jsi prefekt?"

Harry měl na tváři svůj nejoslnivější úsměv. Vytáhl z kalhot malou lahvičku, "Prime Staminus," řekl, jako by to vysvětlovalo vše.

Hermiona si rezignovaně povzdechla. "Ale no tak, Miono. Toho stejně nepřesvědčíš," Ron ji vzal za loket a odváděl ji pryč. Ještě stačil houknout přes rameno: "Tak později, kámo."

Harry je pohledem vyprovázel z haly. Pomalu dopíjel svůj dýňový džus a poslouchal hovory kolem něj.

Hmmm, vypadá to, že Dean má zálusk na Jamese McAlanna z Mrzimoru. Dvojčata plánují vyzkoušet svůj nový výrobek v učebně přeměňování. Sebevražedné chování. Škoda, že neuvidí výraz McGonagallové až k tomu dojde. Ginny pokračuje s tím svým bratříčkováním se s Nevillem. Z toho Ron asi nebude moc nadšený, tipoval Harry. Draco se stále ještě vybavoval se svou zmijozelskou kohortou.

Zabloudil pohledem až k profesorskému stolu. Hagrid je bude letos učit Péči o kouzelné tvory. Bude zajímavé vidět, kdo zas skončí skoro mrtvý na ošetřovně. Brumbál se vybavoval s McGonagallovou, Kratiknot se snažil dosáhnout na svou sklenku, Trelawneyová něco rozmazávala po stolu, Snape pozoroval Harryho.

Chlapec v klidu odvrátil oči, jakoby si nevšiml jeho podezřívavého výrazu. Upřímně doufal, že profesor bude mít honivou a vyrazí na lov studentů, kteří budou po večerce mimo kolej. Vždy bylo zábavné sledovat tohoto stoického muže, jak nahání ty malé potvůrky po chodbách.

Jednou spolu podnikli podobný okružný hon po hradě. Bylo to ve druhém ročníku. Harry elegantně vyhrál. Schoval se do jednoho z tajných průchodů a vylezl o tři patra níž ze zpola rozpadlého obrazu. Snape se ho pak aktivně snažil ponížit ve svých hodinách po dobu několika týdnů. Asi neměl rád prohru.

Z myšlenek ho vytrhl hlasitý hrom. Zněl ještě blíž díky začarovanému stropu. Strop projektoval venkovní počasí s neuvěřitelnou přesností.

Harry s posledním pohledem na Skorobezhlavého Nicka, který zrovna vyděsil jednu z nově příchozích studentek, odešel od stolu.

Pomocí jedné z tajných chodeb se rychle dostal do knihovny v nižších patrech hradu. Byla jen zřídka používaná. Studenti většinou chodili do Hlavní knihovny. Ta nebyla v tak odlehlé části hradu jako tahle.


Pak už jen stačilo jít do zadní části místnosti. Tam našel obraz Jackelline Létavičné. Byl vysoký od podlahy do výšky očí a Harryho překvapovalo, že nikdo nepřišel na to, že je to průchod. Bylo to naprosto očividné. Tedy alespoň z jeho pohledu. Ten obraz doslova říkal 'otevři mě'. Jackelline, ale většinou říkala...

"Harry Potter. Jaké překvapení."

Ne. Žádné překvapení. Znám tě od prváku. Tvůj vchod používám častěji než Protiva Bomby hnojůvky, takže mi tu nemluv o překvapení, má drahá dámo.

Harry jí kývnul na pozdrav. "Jaké bylo léto?"

"Nudné. Nic zajímavého, co bych mohla dělat. A vše co vidím, jsou jen zaprášené knihy," kývla na veliké police plné knih. Prakticky zabíraly sto procent jejího výhledu.

"Tak pojď," odsunula svůj obraz, aby Harry mohl projít.

"Žádné heslo?"

"Ale prosím tě, drahoušku. Vyjma toho blonďáka jsi jediný, kdo o tomhle místě ví," mrkla na něj. Proč má tendenci na něj neustále mrkat?

"Díky, Jackelline." Rychle prošel kolem. Slyšel, jak se za ním obraz s tichým vrzáním zavřel.

Nebyl rád, že zmínila Draca. Tomu jedinému vyzradil tajemství o tomhle tajném vchodu. Ani jeho nebelvírští přátelé o něm nevěděli. Někdy se cítil provinile, ale chtěl si tohle malé tajemství nechat.

Byla to jeho, a Dracova, soukromá svatyně.

Tenhle průchod byl jedinou cestou do tajného podlaží.

Proč by někdo vystavěl tolik místa, zazdil ho a nechal obyčejný obraz, aby hlídal cestu?

Dalo se tu najít několik knihoven s neznámými tituly. Hermiona by z toho měla radost. Museli si s Dracem dávat pozor, protože některé knihy měly tendenci poletávat kolem a útočit na ně.

Krom toho tu bylo několik prastarých salónů a něco, co vypadalo jako bludiště, na jehož stěnách visely obrazy. Vypadaly mrtvě, nehýbaly se, nemluvily. Jako by je vytvořili mudlové. Jejich oči byly lesklé, pohled pichlavý. Kruci, pokaždé mi tu běhá mráz po zádech.

Prošel kolem haly. S Dracem se domnívali, že byla využívaná pro magické souboje a krvavé sporty.

Vysoké stropy, nízká schodiště a mezonetové typy místností. To vše budilo otázku jak to, že si nikdo neuvědomil, že mezi patry je nevyužité podlaží. Nebo jim možná nebylo umožněno vidět tyhle zvláštnosti. Bradavice si občas dělaly, co chtěly.

Proto je miluji.

Dokonce tu byla místnost s několik metrů dlouhými okny. Chlapci prozkoumávali hrad zvenčí, ale nenašli žádná tak vysoká okna v místech, kde by měla být. Jen holé kamenné zdi.

Místnost byla v jednom místě hradu, ale okna poskytovala výhled někam jinam.

Bradavice. Dovolíte mi někdy odhalit všechna vaše tajemství?

Harryho nejoblíbenější částí byla obrovská hala. Byl v ní vybudován menší vodopád s bazénkem. Kolem rostly sytě rudé růže. Vonělo to tam nádherně.


Plácnul sebou na obrovskou pohovku. A čekal. Mohl to dělat, a v minulosti dělal, celé hodiny. Prostě jen poslouchal zurčení vody, šust poletujících knih. Lákavá vůně květin. Měsíční svit pronikající skrz okna. To všechno ukolébalo jeho smysly.

~ ~ ~

Harry se s trhnutím probudil, když mu kdosi jemně stiskl rameno. Párkrát zamrkal, jak se snažil pročistit si vidění.

Draco rychle ruku stáhl a posadil se vedle něj.

"Při čekání na zmijozela usneš? Nevím, jestli to mám brát jako urážku nebo projev důvěry."

"Důvěřuju ti. To mě ale nezastaví, abych neděkoval Merlinovi, že jsi se mnou neprovedl nějakou velice nevhodnou věc," svěřil se mu Harry.

"Definuj 'nevhodnou'."

"Hmmm... svázat, svléknout, pozvat zbytek své koleje a natřít na zeleno?"

Draco nevěřícně zavrtěl hlavou. "Občas nestíhám tvé myšlenkové pochody a troufnu si tvrdit, že použít na tebe Legilimens, nevratně mi to poškodí mozek. Ty jsi jednoduše na úplně jiné úrovni."

"Zmijozelský způsob, jak říct 'jsi magor a proto ti někdy nezvládnu odpovědět na tupou otázku'?"

"Pochopils," přisvědčil Draco.

Harrymu se rozzářily oči, jako dva jasné smaragdy, když se svěřil. "Uvědomuješ si, že teď, když jsme prefekti, můžeme se tu po večerce potulovat naprosto beztrestně? Oddělení se zakázaným přístupem. Odebírání bodů. Štvaní studentů, kteří jsou níže ve školní hierarchii."

"Nezapomeň na povinnosti navíc. A nikdy jsem tě neslyšel si stěžovat, že nemůžeš do Oddělení s omezeným přístupem. Ach, počkej, to bude asi tím, že tys do toho oddělení chodil tak jako tak," podotkl blonďák. "Taky to znamená, že Nebelvír přijde o nezanedbatelné množství bodů," blýskl svým oslnivým, falešným, snobským úsměvem.

"O-ou. A Nebelvír je v háji. To abych tě držel někde stranou, kde nenarazíš na nikoho z mé koleje. To bude ale nuda."

"Pokud by byl stav nouze, vzal jsem s sebou Nudu zahánějící balzám."

"Pokud se ptáš mě, tak to zní dost podezřele."

"Vážně bys měl dávat na hodinách Lektvarů větší pozor."

"Já dávám pozor," bránil se dotčeně Harry, "jen ne zrovna na lektvary."

Draco protočil oči. "Takže? Máš něco v plánu."

Harrymu probleskl na tváři zasněný úsměv. "Našel jsem poklad. Opravdový poklad. Pamatuješ si na tu místnost v mém sídle? Ta, jak jsme se do ní nemohli dostat, protože dveře byly zapečetěné pentagramem?" Mrkl na něj. "Dostal jsem se dovnitř. Jsou tam stovky svitků a knih. Artefakty, o kterých jsem nikdy neslyšel."

Na Harrym bylo vidět jak moc je nadšený.

"A ta nejlepší část? Našel jsem i spisy, které se týkají Bradavic." Okamžitě z kapsy hábitu vytáhl pár roztrhaných pergamenů. Musely být staré stovky let. Všechno to vrazil Dracovi do rukou.

Chvíli blonďákovi trvalo, než si je všechny prošel. Jeho dokonale tvarované obočí se v zamračení spojilo v jednu přímku, když pročítal stránky rukopisu. Starodávné rituály. Zapovězená kouzla. Dávno zapomenuté magické symboly.

Jako čistokrevný dědic váženého rodu byl Draco odmalička vzděláván. Jeho rodina měla k dispozici nepřeberné množství různých pramenů a materiálů. Většina z toho měla mnoho společného s temnou nebo i krvavou magií.

Harry věděl, že si nemohl přát lepšího společníka v jeho honbě za tajemstvím rodiny Potterů. Jediní, kdo měli stejné či větší vědomosti v této oblasti, byli Brumbál a Snape. Harry nebyl ochoten se podělit se svým tajemstvím ani s jedním z nich.

"Jsi si jistý, že to zvládneš?" optal se Draco, když dočetl.

Nepochybuj o mně, Draco. Nikdy o mně nepochybuj.

Vrátil papíry Harrymu. "Vyvolávací kruhy, krev, tvá síla. To všechno jsme už dávno věděli. A to místo, o kterém se tam píše... Vážně si myslíš, že se to zmiňuje o Bradavicích? Můžu ti vyjmenovat hned několik hradů čistokrevných rodů, které by odpovídaly tomu popisu." Kývl ke stránkám, které Harry žmoulal v rukou.

"Jsem si na sto procent jistý. Ty možná nevidíš magický podpis, nebo alespoň ne tak přesně, ale jsem si jistý, že Bradavice jsou to pravé místo."

"A co ředitel? Myslíš si, že by tu přechovával něco tak nebezpečného? Ten lidumil by nedopustil, aby se tak nebezpečná věc ocitla blízko jeho studentů," argumentoval Draco. Měl v Harryho víru. Opravdu měl. To ale neznamenalo, že se nestaral o jeho bezpečí.

Harry pokrčil rameny. "Možná ani neví, že je to ukryté v hradu."

Draco po něm hodil skeptickým pohledem. "Brumbál? Brumbál, že nevěděl... teď mluv vážně," trval Draco.

Harry pokrčil rameny.

Povzdech. Copak mě Harry někdy poslechl? Toho ztřeštěného nebelvírského idiota nedokázalo nic zastavit. O tom už se několikrát přesvědčil. Tajně mu vařil léčivé lektvary. Harry se ze svých malých výletů mimo Bradavice obvykle vracel v několika kusech.

Draco rezignoval. "Kdy to hodláš provést?"

"Zatím ne. Máme času, kolik si jen naše dušičky žádají. Teď mi řekni," naklonil se nebezpečně blízko k druhému chlapci, "jakou strategii bude mít letos tvůj tým?"

~ ~ ~


Chlapci strávili zbytek noci zdvořilou konverzací o novém školním roce. O profesorech. Učebních plánech. Novém tajném obchůdku dvojčat Weasleyových, který se bude otevírat přímo tady v Bradavicích.

Samozřejmě, že Draco jako jediný zmijozel věděl o lokaci jejich obchůdku. Dvojčata věřila Harrymu, ale trochu se zdráhala prozradit to i Dracovi.

Ostatní zmijozelové si mohli objednat věci přes speciální sovy. Samotná existence obchodu byla odhalena jen pár zmijozelákům. O tom, kdo z jeho koleje o něm bude vědět, rozhodoval Draco.

Kdyby tato informace pronikla do jeho koleje, byl by to konec Weasleyových. Konec jejich vylepšených Kufrzvedajících koláčků. Snape by byl na ně pyšný, kdyby věděl, čeho všeho jsou schopní s vhodnými přísadami. Snad by jim vyjádřil i pochvalu vzhledem k náročnosti přípravy magických substancí. A hned potom by je vykopal z Bradavic.

"Začíná svítat," poznamenal Harry, když ho první ranní paprsky začaly bodat do citlivých očí. Zhluboka se nadechl. Nasál vlhký studený vzduch do plic. Užíval si plnými doušky atmosféru tohoto zapovězeného místa předtím, než ho bude muset opustit.

Harry do sebe obrátil polovinu lahvičky, kterou s sebou přinesl a pak zbytek beze slov podal Dracovi. Ten neučinil žádnou poznámku o tom, že se rty bude dotýkat něčeho, co měl už někdo jiný v puse. To by se očekávalo od každého dobře vychovaného čistokrevného kouzelníka, ale to Draco neudělal.

Takový nebyl už po dlouhou dobu.

"Tak se tedy sejdeme na Přeměňování."

"Nezapomeň si hůlku."

"Sakra. Moje hůlka," vyhrkl vyděšeně Harry a hnal se do nebelvírských chlapeckých ložnic.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 22. srpna 2012 v 21:41 | Reagovat

Začíná to velice slibně. Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat. :)
Jen by myslím pomohlo, kdyby byl Harryho vnitřní monolog (ich-forma) třeba v kurzívě. Takto se to v textu ztrácí a je to trošku matoucí. Ale možná je to jen můj dojem. ;)
Rozhodně budu číst dál a moc se těším na další kapitolu. :)

2 Katharine Colt Katharine Colt | Web | 22. srpna 2012 v 22:36 | Reagovat

[1]: Mwhahaha :D Ty se mi líbíš.. :) Není to jen tvůj dojem - Já jí to říkala, ale nedala si říct :)
Jinak - Já taky čekám na další kapitolu, i když jsem trošku napřed :P :D A víš co jsem ti říkala o pauzách..! :D

3 Enari Enari | E-mail | Web | 23. srpna 2012 v 9:55 | Reagovat

Ivet: Děkuji za komentář. Úplně první komentář k povídce na těchto stránkách!:) Jsem ráda, že jsem do budoucna získala čtenářku.
+ Kath: Vím, že myšlenky se většinou odlišují kurzívou atd... ale já mám prostě menší averzi vůči těm nakloněným písmenkům. Raději nechám na čtenářkách (čtenářích?), aby rozhodli zda se jedná o ich-formu či pouhé "oživení" textu;)
Každopádně Vám děvčata děkuji za komentáře ^_^

4 nel-ly nel-ly | Web | 28. září 2012 v 0:10 | Reagovat

Je fakt, že ta kurzíva je už takový zvyk a bez ní může být text chvílema zmatený, ale já se vyznala.
A...!!!
Bože Drarry, skvělý Drarry, tvoje Bradavice se mi moc líbí, a povídka prokládaná soundtracky (jak víš, že ty při čtení i psaní poslouchám furt dokola? :D)
začátek vypadá velice slibně, člověk čeká, že první kapitola bude takovej úvod-neúvod a ty hned takhle z ostra

jsem ráda, že jsi zpět a že jsem tě našla, protože potom, co jsem přišla o oba počítače, jsem ztratila i všechny adresy, co si mozilla pamatovala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama